Nastávající maminka Berna (Brillance Bohemia Hill) nám zase napsala nějaké novinky ze své porodní bedny. Doma má všechno pěkně nachystáno, což je vidět i z fotografií, která nám poslala Ania. Berna už hodně a ráda odpočívá a každou chvíli spí. Těšíme se spolu s Aniou a uvidíme, zdali po víkendu už ve Varšavě nebudou mít v porodní bedně černobílé nadělení! Zdravíme do Polska naši krásnou Bernu!

Slunečné počasí nás vylákalo na výlet, rozjeli jsme se do Vrchlabí prohlédnout si v zámek, jehož miniaturu jsme loni obdivovali v polských Kowarech. Trochu nás překvapilo, že v zámeckém parku na stinných místech dosud zůstává ležet sníh, s tím nebyl spokojen ani náš Abax, ten si to  nejraději mašíroval pěkně klidně tam, kam svítilo sluníčko. Jarní Vrchlabí si kromě Abaxe s námi užila také naše milá Bijou, která byla nadšená úplně vším, jak je jejím dobrým zvykem.

Berna (Brillance Bohemia Hill) očekává svá první štěňátka, mělo by to být za nějakých deset dní. Na fotografii vypadá úplně stejně, jako její maminka Hispánka, když byla nastávající maminkou. Podívejme, jakou má Berna u vchodu roztomilou rohožku! Milá Berno, moc se těšíme na tvou rodinku, zdraví tě maminka Hispánka i tatínek Abax a oba si přejí, ať se první vrh berňáků v Polsku vydaří!

Luna nám poslala svou novou fotografii a video. Píše, že se jí daří moc pěkně. V Holandsku bylo o uplynulém víkendu sice o trochu horší počasí než u nás, ale sluníčko a 13 stupňů shledává Luna již také jako mnohem veselejší, než déšť, který tomu předcházel. Luna navštívila opět Vlietlanden, její oblíbené výletní místo, kde je to úplný ráj pro psí čumáček. Každý den je zvyklá navštěvovat psí parčík, kde zažívá spoustu legrace se svými čtyřnohými kamarády. Luna je velmi přátelská a společenská a majitelé si moc přejí, aby jí tato skvělá povaha zůstala.

Městští lidé jezdí za relaxací na venkov, my venkované si jezdíme odpočinout do kavárny. Nádherné sobotní počasí nás doslova vyhnalo do naší oblíbené kavárny Chopper; lepší kávu tu nenajdete široko daleko, barista se činí. Nebylo třeba dlouho přemýšlet,  kdo pojede s námi,  Bastík je totiž celý po nás: zaparkuje a pozoruje život. Vzali jsme mu s sebou uzel z buvolí kůže, aby se nenudil, ale jakápak nuda, bylo toho tolik k vidění, na uzlík vůbec nedošlo :). Sluníčko svítilo, pěkně jsme si pospolu pomlčeli, kávu popili a zase jsme se vrátili do víru povinností...