První nádherný slunečný den letošního roku se stal svatebním dnem pro naši milovanou krásku Goldu Meir Bohemia Hill a překrásného psa Artura od Lošovské hvězdárny. Zalíbení v sobě ti dva našli velice rychle.

Jejich štěňátka by měla přijít na svět koncem dubna. Bude to už rok a půl po minulém vrhu, jehož byla Meira báječnou maminkou. Těšíme se na veselé hemžení v naší porodní bedně, však už je na čase...

Naše milá Meira není žádnou fanynkou mrazivé zimy. Už v lednu jsme čekali, že bude mít své dny, ale dala si dost načas. Zřejmě usoudila, že teprve uprostřed jara bude nejvhodnější čas štěňátka přivést na svět. Takže nyní nadešel čas, kdy pan doktor Beránek konstatoval, že holčička je v naprosto skvělé kondici a termín jejího svatebního dne můžeme očekávat co nevidět. Budoucí maminka si užívá domácí pohodu a to, že arktické mrazy konečně ustoupily, jí dělá velkou radost. Už ji nemusíme přemlouvat a prosit, aby se vůbec vypravila ven...

Jako pravidelně každý rok nám při příležitosti narozenin napsala Kotletka, úředním jménem Cascade Bohemia Hill. Má se báječně, jako všichni pejsci, kteří jsou ve svých rodinách s láskou očekáváni, pochopí pravidla fungování své nové smečky a jsou milováni. Na Kotletku mám nesmazatelnou vzpomínku; odcházela jsem od novopečené maminky a jejích deseti štěňátek. Hispánka odpočívala po vykonané práci a broučci se hladově činili u struků. Za chvilku jsem byla zpátky a nemohla jsem se dopočítat, o maminčiny dudlíčky se přestrkovalo jedenáct prcků. Jedenáctá byla Kotletka, která se dlouho nějak nemohla vyváhat a nakonec se také přišla na svět podívat...

Z Finska jsme dostali úplně čerstvé fotografie a zprávy, jak si Oiva a Hamied užili dnešní sváteční den. Oba vyrazili na lov hned ráno a několik hodin pronásledovali zajíce. Naběhali toho hodně a byli šťastní, unavení a vyhladovělí. Doma je čekala báječná slavnostní bašta - losí pečeně. Pochutnali si a odebrali se k odpočinku na pohovku. Jedenáctiletý Oiva je ve výtečné kondici, má trošku prošedivělé líce, jinak je pořád jako mladík. Z toho se velmi radujeme a děkujeme Sonje a Terovi, že se kluci u nich na severu mají tak báječně! Sestra Candy posílá bráškovi srdečný pozdrav z Podkrkonoší!

Tuhle hlášku všichni známe ze Slavností sněženek, jen pokračování by se  dnes netýkalo vos, ale covidu. A to si uvědomuji, že náš život na vesnici se asi změnil oproti jiným poměrně minimálně. Byli jsme zvyklí nakupovat jednou týdně, to se změnilo na jednou měsíčně. Chleba máme pořád čerstvý, pečeme ho každé čtyři dny. Vitamíny si nakládáme ve velkém, kvašená zelenina je prý to nejzdravější, co může být. Pohybu máme dost, do lesa se psy můžeme. Společenský život jsme samozřejmě zanechali v Praze (a neschází nám), ale návštěvy našich kamarádů s pejsky už vyhlížíme, bez těch je smutno přesmutno i Fanynce...