Bernský honič úspěchy

!!! IDEAL BOHEMIA HILL je nový SVĚTOVÝ VÍTĚZ 2023 a nový ŠVÝCARSKÝ VÝSTAVNÍ ŠAMPION !!!

Zaujal vás náš web?
Umístěte na vaše stránky náš banner s odkazem.
Rádi odkážeme stejným způsobem na vaše stránky.

Deník štěňat

Iggýsek

29.04.2023

Při příležitosti narozenin našich štěňátek, jejichž jméno začíná písmenkem I, jsme dostali společné psaníčko, vlastně rozhovor, Iggýska a Igora. Všichni vědí, že Igor je majitel a Iggy (doma mu říkají také Gissi) pejsek, ve skutečnosti jsou to ale kamarádi; to je ale poznat i z jejich povídání. No a Kometka? Pokud to náhodou někdo neví, Kometka pocházela od Jarušky. Narodila se před devatenácti lety a byl to Igorův první bernský honič...

"Tak nám jsou dva. Co k tomu dodat….chvíli budu psát já, chvíli náš chlapeček. Kometka a Gissi. Jsou každý jiný. Jak vidíš, o Kometce píšu v přítomném čase. Je tu stále s námi…..

29.04.2023

Kometka byla od první chvíle dáma. Já, vévodkyně Kometa Syrinx Bohemia, toho času královna.

Gisínek je princ. Je to kluk, ale na kluka neuvěřitelně něžný. Střídá se to v něm. Jestli Kometka měla noblesu anglické královny, tak Igísek je princ minimálně dvou tváří.

Jemností francouzský král Luis, bojovností Evžen Savojský. Vyber si, jmenovče, říká mi. Umím být obojí.

Jana se s jeho temperamentem musela srovnat. Byl na ní až moc „hrrrr“. Ale brzo to pochopil. Na paničku jemně, pán je trhací kalendář.

Je to bernský honič, umí to pochopit a podle toho se chovat. Jedno mají s Kometkou společné: Snahu se domluvit. Na ně neplatí dril, tím by se jen zkazili. Asi by to u nás byli schopni udělat, ale odporovalo by to jejich povaze. Jsou to psí diplomati.

Gissi: No, sice tomu Igorovo textu úplně nerozumím, ale dá se to říct stručně: Řekni co chceš a já si to rozmyslím. Netlač na mě. Ale jo, tak jo. Takto ? Jsi spokojenej ? Fajn, tak jdeme zas blbnout. A tak to chodí stále dokola. Už neřvu na kočky, podívám se na pána, a ten pronese, jako obvykle: "Buď v klidu chlapečku. Nedělej to, já to fakt nechci"…..tak dám kocourovi milost. A jeden se i nechá olíznout, ví, že neubližuju. Ani to neumím. Jo, hovězí kosti ublížím, to jo. Ale to mám v popisu práce.

Igor: No, někdy to bylo hodně přesvědčování. Někdy přestal fungovat přivolávací příkaz a pak to bylo o výcvikové procházce. A co funguje dokonale, je dvoutónová skautská píšťalka po tátovi, je stará sto let, ale píská skvěle a to Gissi nastraží uči a přiběhne. Lépe než hlasový povel.

Gissi. Jo, to má pán pravdu. Slyším skvěle, vidím skvěle a hlavně cítím skvěle. To písknutí neokecám, to je slyšet daleko. Vím, že musím přiběhnout, bez diskuze.

Igor: Píšťalka je takový poslední varování. Pochopil to a reaguje dobře. Nesmí ale být nablízku zvíře. To by mu mohly chytit saze.

Gissi: Nedávno na Šumavě jsem měl úspěch. Nevím, co to na mě zkoušeli, ale pán pohodil rukavici a ztratil se. Panička se mě snažila zmást, ale kdepak na mě !! Strčila mi rukavici pod čumák, tak jsem jí k pánovi dovedl, sranda,ne…?? Pán říkal že to není možný, že to možná byla náhoda. Tak si panička sundala šálu a ztratila se nám. S pánem jsem se zatím tahal o klacek a pak mi strčil pod nos tu paničky šálu. Dělali si ze mě srandu ?? Měl jsem paničku do 5ti minut, dokonce na posedu. Brnkačka !!

Igor: To nás opravdu překvapil, ale fakt to bylo s takovou lehkostí, že jsme tomu nemohli uvěřit. Určitě by s tím šlo pracovat, je šikovnej.

Je to náš kluk. Naše třetí dítě. Říkáme mu Gissi, Gisínek, Igi, nebo prostě chlapečku. Chlapečku chápe jako oslovení familiární, když si prostě chceme popovídat, jen tak nezávazně, na procházce, večer u televize… ty večery s ním jsou zajímavé.

Kdyby uměl číst, tak má v tlapkách knížku. Musí se něčím zabavit. Na gauči být nechce, po chvíli seskočí a rozplácne se na koberci. Nevydržel by ani v posteli – to jsem zkoušel na Šumavě. Přílišné teplo nemá rád. Metynka zapadla do peřin a vylezla ráno.

Gisínek ne, před sedmou je budíček a vstávej, sportovče, na mě. Jdeme ven, je třeba mít věci pod kontrolou. Tak musíme jít. Umí si roztomile říct, ví jak na mě. Metynka se ke mně postavila, dala mi tlapky na břicho a upřeně se dívala do očí. Gissi se upřeně dívá do očí, ale neťape po mě – on objímá. Doslova a do písmene, chytí mě tlapkama okolo pasu a položí čumec na břicho. A ten upřený bernský pohled. Pohled, kdy by mu člověk dal všechno na světě.

Večer si neumí představit bez pošmudlání. Část dne musí být doma sám a je rád, když mu to vynahradíme. Jana si ho na sebe nebere, je na ní moc těžký – má 20 kilo. Tak se rozplácne na mě – přece jen mám větší plochu. A aby to nebylo bez paničky, tak natáhne tlapku a zaháčkuje si paničku za předloktí.

Gissi: Jasně, a mám je oba. Na tom větším ležím a toho druhého jsem zadrápnul. A jsem u obou. Nechám se podrbat, pohladit, ale pak jdu do svého luxusního, chlupatého pelíšku. Tam je přece jen místa nejvíc. A už nejsem malej, když se natáhnu, tak zaberu metr a půl místa !

Igor: jedno mají s Kometkou společné – kontrolu kuchyňského pultu. Panička to moc nerada vidí, tak kápne na pult pár kapek octa. Funguje to a jak je u něj zvykem – většinou to respektuje. No, někdy neodolá. A pak padne „jedeš dolu darebáku !“

No, jak to shrnout – jestli jsme čekali, že bude jako Metynka, tak to jsme se spletli – ale hezky spletli. S Gisínkem se musí pracovat jinak, je to kluk, temperament, ale něžňouš, srdíčko na dlani, někdy neopatrný (kamarádil by se všemi, i s dětmi, tam dávám obzvlášť pozor, každý to nemá rád), někdy bere do tlaminy věci co by neměl, už se pomalu odnaučujeme lízat ty psí i nepsí smluvní značky, jak se začne zpožďovat, tak zbystřím, že něco hodlá prozkoumat. Pak se tváří udiveně co zas sakra mám…!?

Je velmi inteligentní, velmi inteligentní. Ale musí se vědět, jak na něj. Najít společný software není lehký, ale on mi to umí usnadnit, snaží se pochopit co chci. Nečeká tupě co po něm budu chtít. A umí se i zeptat, jestli je to tak správně – ta komunikace je někdy pestrá a složitá, ale mám pocit, že s bernským honičem se domluvíte vždy, jen musíte chtít a on to musí vidět, že chcete. V tom jsou to úžasní psi.

Nedávno nám něco nešlo a panička se naštvala a řekla mu: Ty jsi jak ten Kryšpín z Mikulášovo patálií. Tak znova, Gisinku. A najednou to šlo. Pochopil už z tónu řeči, že je někde chyba a začal se víc snažit. Ta komunikace s ním je úžasná….

Gissi: no, žádný učený z nebe nespadl, se říká, pán to občas řekne. A já poznám, kdy mi říká „dobře chlapečku, výborně“ a nebo „nezlob mě, baskerville“. Nejsem blbej, ne. Když mi to řekne srozumitelně, tak to udělám. Jen musí zvolit správný výraz v té bernštině, které rozumím. Pak udělám co chce,ne ? On cvičí mě, ale já zas jeho. Taky se musí snažit. A když něco chce, tak něco za něco. On ví, co mám rád. Za odměnu se umím hodně snažit. A já to pro něj udělám i bez odměny, když zapomene vzít na procházku tu kouzelnou ledvinku, kde má dobroty. Pak mi to doma doplatí

Tak tu žijeme, Radanko. Já vím, taková ta pravidla chovatelů psů nemusí platit. Každý pes neví, kdo je Kryšpín. Každý pes není chlapeček. Každý pes neví co je baskervill. Každý pes neví, co je tak neblbni. Každý pes totiž není bernský honič. A o tom to je….."

Moc vám, kluci, děkujeme za tohle povídání. S maminkou Meirinkou už se moc těšíme, až zase zavítáte, tak zatím!

« Zpět

Hájemství bernských honičů :: Bohemia Hill

Bernský honič úspěchy

Deník štěňat

Iggýsek