Bernský týdeník

Erfurt 2010: 2x BOB pro naše barvy

13.06.2010

13.06.2010

Bijou a Bandiére

13.06.2010

Messe Erfurt

13.06.2010

Bandiére

13.06.2010

Bijou

Erfurtské výstavy můžeme všem jen doporučit; vzdálenost je únosná, výstaviště příjemné. Parkuje se v objektu, většina výstavníh kruhů je v halách, kde je prostor přehledně a chytře uspořádán. Je k dispozici velké množství erárních klecí, které jsou rozestaveny tak, že tvoří "náměstíčka". Vždy si najdete vhodné místo.

Dlouholetý ředitel výstavy pan Reiner Jacobs je milý pán, který vždy osobně uvádí rozhodčí do kruhů. Zpravidla osobně moderuje závěrečné soutěže a má "na svědomí" příjemnou atmosféru, která tu panuje.

Pokud jde o naše plemeno, v sobotu, na národní výstavě posuzovala v našem kruhu švýcarská rozhodčí, kterou jsme již v Erfurtu potkali. Než jsme přišli na řadu, mohli jsme sledovat řadu plemen (basenži, čau-čau, thajské ridgebacky, bígly, kterých bylo 30).  Bandiére se předvedl v celé své kráse (byla to jeho první výstava od získání titulu Světový vítěz), klidně, bez problémů. Bijou se předvedla výtečně, to ona umí, ale její temperament se nedá přehlédnout: pořád jakoby přešlapovala, jen jen vyskočit a radovat se. Oba mají moc pěkné posudky.

Paní rozhodčí se nenechala tlačit časem a my přišli na řadu někdy před čtvrtou hodinou (cca o 1,5 hodiny později oproti rozpisu), kdy závěrečné soutěže byly v plném proudu. Oželeli jsme program v Ehrenringu, protože naše mladé fenky (Bijou je rok a Candy čtyři měsíce)  potřebovaly všechno, jen ne další čekání.

Zamířili jsme do našeho oblíbeného hotelu u letiště (nechápu to, ale letadlo tam neslyšíte) a hned jsme se vypravili s pejsky na vycházku. Holky se nemohly honit, šly na vodítku, tak se alespoň neustále pošťuchovaly a pletly se pod nohy nám i Bandiérovi. Jakmile se psíci navečeřeli a usnuli, konečně jsme se mohli jít najíst my, na večeři v klidném příjemném prostředí jsme se těšili celé odpoledne, kuchyň tu nikdy neurazí.

Candy je ještě zvyklá chodit jednou během noci ven, sama se nevzbudila, ale neriskovala jsem nehodu. Byla skvělá - jeden krok na trávníček a šup zpátky do kanafasu. Jelikož jsme věděli, že v hale není o místo nouze a na řadu opět přijdeme až odpoledne, vyspali jsme se my i psi podle potřeby a posnídali jsme v klidu a pořádně. Švédský stůl se tradičně prohýbal a myslím, že nikdo nemohl odejít nespokojen - své si našel vyznavač zdravé stravy i ten, kdo se neobejde bez párečku. Já jsem se jako obvykle těšila na ovocný salát z různých druhů melouna a plátky lososa.

Srbský pan rozhodčí začal naprosto přesně a dodržoval rozpis na minutu. V kruhu byla příjemná atmosféra a byla radost pana rozhodčího pozorovat při práci. Bandiére nepřekvapil,  předvedl se s obvyklou noblesou (jeho posudek se hemží slovy  good, nice, excellent a well), Bijou se také dařilo, ale tentokrát po chvíli prezentace v postoji se prosadil její občas nezkrotný temperament a ona propukla v nevázané veselí. No, ve třídě mladých jednomu ledasco projde, Bijou pana rozhodčího spíše pobavila, i její posudek je krásný.

Měli jsme ještě schůzku v Praze, kde na nás čekala Jaruška, tak jsme i druhý den vypustili závěrečné soutěže. Do Hájemství bernských honičů jsme dorazili těsně po deváté večer, což jsme kvitovali, jak jinak :-).

14.6. 2010 Radana Menšíková

« Zpět