Bernský týdeník

---

Expedice Langenthal (CH)

07.06.2010

07.06.2010

Žijí tam tři naši odchovanci a věděli jsme, že se výstavy  zúčastní. Oslovili jsme tedy naše holandské přátele, kterým se nápad zalíbil: bylo rozhodnuto o Expedici Langenthal 2010.

První červnový víkend jsme zamířili do městečka Holderbank, kde jsme měli rezervovány pokoje v půvabném hotelu Gasthof zum Kreuz. Naše část výpravy se poněkud opozdila, na dálnici v Německu nás postihla "Stau". Cestovali jsme přes den, bylo vedro a naše organismy na to nebyly po nevlídném počasí  u nás přivyklé; psíci na tom nebyli lépe. Po příchodu do hotelového pokoje vděčně zalehli na pelíšky a spali.

Ačkoliv jsme se viděli zcela nedávno při příležitosti odjezdu Czari do nového domova, měli jsme si s holandskými přáteli mnoho co povídat, večeře byla úžasná (můj Stroganoff byl učiněný koncert!) a strávili jsme navýsost příjemný večer. Snídani jsme sice nemohli dát tolik času, kolik bychom si přáli, před námi byl ještě kousek cesty, přesto byla tím pravým startem do našeho velkého dne.

Rozlehlé parkoviště u haly, kde se výstava konala, bylo již plné aut; všude samí švýcarští honiči (na výstavu jich bylo přihlášeno 109!), paráda. Candy byla u vytržení, s každým se chtěla pozdravit, všechno se jí tak zamlouvalo, byla to první výstava v jejím životě - dosud se nikde nebyla ani podívat. To Bijou byla již zkušená, věděla, o co jde a bylo to na ní znát.

Veterinární prohlídka byla nezvykle podrobná a důkladná, zato pet pasů se záznamy očkování třeba nebylo. Obdrželi jsme dokumenty a "zaparkovali" u našeho kruhu č. 1. Jen jsme dosedli a užuž se začínalo, žádné otálení. Hned první startující byl naším reprezentantem: byl to Coral Bohemia Hill (Czardas) ve třídě štěňat - psi, získal nejvyšší možné ocenění, zatraceně mu to slušelo. Třída štěňat - feny byla záležitostí sestřiček Czari a Candidy. Czari byla již zkušenější a bylo to znát - Candy nemohla pochopit, že se opravdu s Czari nebude v kruhu honit.

Když nastoupila Candy k individuálnímu posouzení, ptal se pan rozhodčí na její věk, moji odpověď "čtyři měsíce" s úsměvem upřesnil: "vier Monate und ein Woche"; věděl, že posuzuje tři sourozence. Ač ve třídě štěňat se vystavuje spíše z důvodů výuky, bylo posouzení stejně důkladné, jako později u starších kolegů, nekonalo se jen měření - každé individuální posouzení trvalo minimálně 10 minut. Během diktování posudku (posudky jsou celostránkové!) pan rozhodčí několikrát vstal, přistoupil k posuzovanému a podrobně jej opakovaně prohlížel. Obě sestry se panu rozhodčímu velmi líbily, ale první mohla být jej jedna a je to Czari - jejich posudky jsou prakticky totožné a pan rozhodčí to také ústně konstatoval: obě jsou krásné, jsou naprosto rovnocenné, ale v tuto chvíli je lepší Czari.

Po tomto úvodu jsme se stihli pozdravit s majiteli Czardase a Carriére  (ta ovšem na výstavě přítomna nebyla, určitě ji uvidíme někdy příště) i staršího Boucliera, byla to radostná setkání - reakce Czardase byla  stejně spontánní, jako den předtím Czari, ještě si nás pamatují, to mne až dojalo, tolik radosti jsem nečekala; Blossom a Bouclier byli přátelští, ale "jen" jako ke všem ostatním.

Bijou měla ve třídě mladých tři další konkurentky, jako jediná získala známku výborná a CAC byl tedy její záležitostí. Pan rozhodčí konstatoval jedinou chybičku "zu viel Punkte" (příliš puntíků). Sluší se uvést, že Bijou se v kruhu chovala naprosto profesionálně, což není ani tak výsledek tréninků, má prostě talent, skvěle se s ní spolupracuje. Nerozhodilo ji ani měření, velkoryse nechala pana rozhodčího, ať dělá svou práci, nehnula brvou - když má stát, tak zkrátka stojí a jaképak copak. Když na naší minulé výstavě v Lysé nad Labem paní rozhodčí uvažovala, že by se Bijou mohla ve Švýcarsku líbit, nemýlila se (berňáky má moc ráda a její odhad byl skvělý).

Dalším reprezentantem naší výstavní stáje byl v mezitřídě Bouclier - pes velmi podobný svému otci Abaxovi. Obdržel velmi dobrou, nečekala jsem tedy takovou radost od pana majitele; tato radost nepramenila jen z výstavního ocenění (pochopila jsem, že ve Švýcarsku "sehr gut" není vnímáno jako neslušné slovo, nýbrž je to v pravém smyslu velmi dobrý), ale z celkové spokojenosti se psem, hlavně s jeho pracovními schopnostmi.

A jak si vedl náš Alabastr ve třídě otevřené, kde se prezentovali celkem čtyři psi? Kdyby si byl mohl vybrat, obešel by se bez měření, ale vybrat si nemohl, tak to přežil. Jeho postoj bezchybný nebyl, 10 minut bylo pro něj "zu moc", ale prohlídku těla neodmítal, čímž mne příjemně překvapil. Ukázalo se, že Alabastr rozhodně není typ, který ve Švýcarsku "frčí", jak pravil pan rozhodčí, pro práci ve vysokých horách je třeba lehkých psů. Bastíkova velmi dobrá pro mne byla velkou radostí, stejně jako jeho předvedení.

Posledním naším želízkem v ohni byla Blossom; ve třídě otevřené - feny jich bylo celkem pět a bylo jasné, že Blossom je jednou ze dvou kandidátek na klubovou vítězku; konečné rozhodnutí vyznělo ve prospěch její konkurentky, ale my si velmi považujeme i Reservé CAC z klubové výstavy v zemi původu. Blossom a Annelies, děkujeme!

Překvapením bylo, že po tomto posouzení bylo posuzování v kruzích u konce, žádné další běhání, žádný BOB, žádný BIS, žádné další soutěže - jedinou výjimkou byly chovatelské skupiny. Tato soutěž se konala po dlouhé pauze na oběd a probíhala úplně jinak, než jsme zvyklí u nás, každá chovatelská skupina byla hodnocena celkem třikrát pěticí rozhodčích známkami jedna až pět. Vyhrála chovatelská skupina honičů luzernských.

A koho povídání o klubové výstavě v zemi původu zaujalo, více se dočte v časopise Pes přítel člověka...

9. června 2010 Radana Menšíková

 

 

« Zpět