Bernský týdeník

---

Evropská výstavní úrodička - byli jsme nejlepšíííííí!

13.06.2016

13.06.2016

NATIONALE LAUFHUNDE-AUSSTELLUNG EXPO 2016 Rothenthurm 11.6.2016

Výstavy pořádané Švýcarským klubem honičů jsou hodně specifické a každému bych doporučila se svým psem takovou výstavu alespoň jedenkrát absolvovat. Jedete sice poměrně daleko, ale odměna za to stojí. Máte příležitost se osobně potkat s lidmi, jejichž jména znáte z webu SLC, popřípadě z facebooku. Poznáte, na co se klade důraz v zemi původu a zjistíte, jak probíhá výstavní posouzení tam. A to hlavní: získáte kvalitní podrobný posudek nikoli rozhodčího s aprobací pro všechna plemena, nýbrž specialisty právě na švýcarské honiče, který má standard dopodrobna v malíku.

EXPO 2016 byla naše už čtvrtá švýcarská klubová výstava. Tentokrát se konala v kantonu Schwyz v Rothenthurmu. Nemá smysl popisovat, že to bylo v malebném prostředí, tak tomu bylo zatím vždycky, takové je zkrátka Švýcarsko.

Prošli jsme důkladnou přejímkou psů a hned jsme potkávali známé tváře. Byla jsem potěšena, že nás švýcarští kolegové už vítají jako staré známé, zajímají se o náš chov a vůbec, co je u nás nového. Vyhlíželi jsme Marianne s Rockem, dorostencem, který od nás odcestoval před půl rokem.

Celkem bylo přihlášeno 112 psů (jurští 36, švyčtí 27, luzernští 24, bernští 11; zbytek tvořily braky a honiči nízkonozí). Vystavovalo se v pěti kruzích a bernští psi měli jiný kruh a jiné rozhodčí než feny. Tak se stalo, že jsme v obou kruzích zahajovali, měli jsme v dorostu fenku a psa. Posuzoval vždy rozhodčí a čekatel, který měl do posouzení co mluvit, nebyl jen do počtu.

Rozhodčí byli důkladní a přísní, ale vstřícní a ohleduplní. Posudky jsou podrobné, obsahují míru psa a všemu je věnována pozornost. K naší radosti i v kruhu, kde se mluvilo francouzsky, jsme dostali na výběr, chceme-li posudek německý či francouzský.

Po přihlášení na výstavu jsme byli předsedou klubu zdvořile dotázáni, zdali jsme ochotni se zapojit do výzkumu genetického fondu pořádaného univerzitou v Bernu. Obdrželi jsme k vyplnění dotazník a na místě naši psi darovali vzorek krve. To probíhalo ve stejné době, jako na jiném místě závěr individuálního posouzení psů, takže nevíme, jaký způsob byl letos zvolen, pokaždé to totiž bývá jinak.

Nás se týkala soutěž o nejlepší chovatelskou skupinu. Té jsme se zúčastnili již před dvěma lety, skončili jsme třetí a naším tajným přáním bylo třetí místo obhájit. Vzhledem k počtu přihlášených chovateských skupin (v roce 2014 jich bylo 5, letos 8) to nebyla ambice ledajaká. Posuzovali všichni rozhodčí - pětičlenná jury přidělovala každé chovatelské skupině body postupně ve třech kolech: prvně za to, jak je skupina homogenní, posléze za shodu se standardem a nakonec za způsob předvedení. Honiči bernští, švyčtí a nízkonozí měli po jedné skupině, pět bylo jurských a luzernských dohromady.

Vzhledem k tomu, že v naší pětičlenné chovatelské skupině česko-švýcarské byli potomci dvou matek a tří otců, bylo překvapivé, že hned v prvním kole jsme dostali jednu nejvyšší známku. Když se hodnotil standard, měli naši největší potlesk a moderátor k němu nemusel diváky vybízet. Když došlo na hodnocení předvedení, měli jsme čtyři šestky a jednu pětku. A to právě v této disciplině padaly i hodně nízké známky, několik trojek a dokonce jedna dvojka.

Začaly se vyhlašovat výsledky a já jsem slyšela jméno své chovatelské stanice. Zaradovala jsem se, že jsme udrželi třetí místo. Bylo to ale jinak, vyhlašovalo se od místa prvního! Chvíli mi trvalo, než jsem si to srovnala v hlavě: nejlepší chovatelská skupina švýcarských honičů na klubové výstavě ve Švýcarsku je naše Bohemia Hill. Srdečné gratulace nebraly konce a ještě přišlo jedno překvapení. Sponzor výstavy mi předal překrásný lovecký nůž, který patřil soutěžící se šťastným číslem 7, což byla naše Meira!

Marianne mi tlumočila komplimenty vedení klubu na adresu mého chovu. Překvapilo mne, kolik lidí nás zná. S Marianne jsme si hned na místě slíbily, že se za rok sejdeme v Ticinu, kde se bude klubová výstava konat. Těšíme se na švýcarské přátele a milou atmosféru, ať žije Ticino 2017!

Radana Menšíková

« Zpět