Bernský týdeník

---

Ve Švýcarsku na zámku

18.05.2014

18.05.2014

Vždycky, když se chystáme na výstavu někam, kde to ještě neznáme, chceme přijet do hotelu dostatečně brzy, abychom do večera stihli prozkoumat okolí. Tentokrát se nám to dokonce podařilo! Jen co jsme se ubytovali, vyrazili jsme na lesní výšlap do nedalekého kopce podívat se na Waldhaus. Pejskům vytrávilo, nabaštili se a užívali si výsad spojených s nocováním v hotelu - hurá, spí se v posteli!

Letos představitelé švýcarského klubu pro svou výstavu zvolili zvlášť působivé prostředí; výstava se konala v zámeckém parku. Nic nebylo ponecháno náhodě: všechno bylo pod střechou. Mírně nižší byl tentokrát počet vystavovaných psů, takže stačily čtyři výstavní kruhy a ty byly umístěny ve velkém stanu, stejně jako stoly pro posezení členů klubu a dalších návštěvníků výstavy.

Začátek už známe: důkladná veterinární prohlídka a vyzvednutí desek s různými materiály. V deskách jsme letos měli zvlášť milé překvapení - volnou vstupenku do zámku, jehož expozice je zaměřena na lov vůbec a letos speciálně na lovecké psy.

Začínalo se na minutu přesně, to je zřejmě ve Švýcarsku všeobecný standard. Taktak jsme se přivítali s Marianne a s Aniou a bylo jasné, že musíme zaujmout pozice u kruhu, Esprit startoval jako dvojka. Předvedl se úžasně a nikterak ho nevykolejilo, když na něj nastoupili tři rozhodčí najednou a navíc s kovovým strašákem - výstavním měřidlem. Trochu kroutil hlavou, ale nechal je dělat svou práci celých málem dvacet minut, co si v kruhu pobyl a rozhodčí jej popisovali do výstavního posudku. Byla jsem na něj moooooc pyšná.

Hned po něm šel do kruhu Bodie, jeho chovatelka Ania byla tak hodná, že se jeho prezentace ujala. Bodie si nepotrpí na žádné novoty (tedy pokud se TO náhodou nejí), takže ačkoliv metr moc dobře zná, tři rozhodčí najednou vyhodnotil jako nespravedlivou přesilu a rozhodl se, že přece nemusí být u všeho. Ania ho ovšem zpacifikovala a rozhodčím se líbil tak, že přes jeho počáteční extempore mu zadali CAC.

Czardas měl letos ve třídě velkou konkurenci a ačkoliv dostal opět výbornou, získal třetí pořadí. Nám se sice líbil ze všech konkurentů nejvíc, ale to nebylo rozhodující.

Z "našich" holčiček zahajovala Dea. Ta dávala dobrý pozor, jak to dělá starší bráška Bodie a zkoušela ho napodobit a uniknout měření. Byla při tom moc roztomilá; její velmi dobrá s tím ani zvlášť nesouvisela. Śvýcarští rozhodčí totiž neradi zadávají výbornou mladým psům, jejichž vývoj ještě není ukončen, to víme z minulosti. Podobně jako u Esprita věk hovořil v neprospěch Dey. Její maminka Berna se předvedla standardně skvěle, ale i ona měla velkou domácí  konkurenci, avšak rezervní CAC si odnesla.

Na závěr nastoupila do kruhu Bijou. V kruhu jsme si spolu pobyly tak dlouho, že jsem to už ani neviděla růžově. Když se naši tři rozhodčí dohodli, ukázalo se, že stejně jako loni Bijou poběží o metu nejvyšší mimo jiné s Cloe Resega Nuova významného chovatele pana Giovanniho Brumany. Zatímco loni dosáhla na nejvyšší příčku Cloe, letos to byla naše Bijunka! Neběhalo se o jediného vítěze - bernského honiče, nejlepšími v plemeni byli vyhlášeni dva jedinci, pes i fena.

Po posouzení v kruzích následovala několikahodinová pauza na oběd a společenská setkání, mnozí ji využili k procházce po zámeckém parku. Během přestávky se také připravil závěrečný ceremoniál; soutěž o nejlepší chovatelskou skupinu a defilé vítězů jednotlivých barevných variet se konaly venku na sluníčku.

Abychom se zúčastnili soutěže chovatelských skupin nás vyzvali pořadatelé hned při ranní přejímce, měli jsme čas do jedenácti hodin se rozhodnout. Řekli jsme si nakonec proč ne a přihlášku jsme podali. Do soutěže nastoupili jen ti z našich psů, co nosí "naše" příjmení, tzn. Berna (Brillance Bohemia Hill), Czardas (Coral Bohemia Hill) a Esprit (Esprit Royal Bohemia Hill).

Každá chovatelská skupina se předvedla celkem třikrát: poprvé se hodnotilo, jak si jsou jedinci vzájemně podobní. Naši tři představitelé jsou potomci dvou matek a tří otců, takže jako vejce vejci si podobní nejsou, hodnocení čtyř rozhodčích bylo třikrát čtyři (nejvyšší známkou je pětka)  a jednou tři. Při druhé prezentaci se hodnotil standard, byly to čtyři čtyřky. Nakonec se hodnotil způsob předvedení a dostali jsme tři čtyřky a jednu pětku.

Dosáhli jsme na třetí místo, což si velice považujeme; je pravdou, že před námi se umístily dvě chovatelské skupiny, ale za námi také dvě a družstvo Bohemia Hill bylo jediné mezinárodní, Švýcarem je totiž jen Czardas, takže  paráda! Bernu, Czardase a Esprita vyprovázel závěrečný potlesk, který si opravdu zasloužili.

Úplný závěr byl vyhrazen pro BOB, tedy vítěze jednotlivých barevných variet. Bijou nastoupila společně s kolegou nejlepším psem, ale nesoutěžili, jen se za všeobecného potlesku  prezentovali, stejně jako po nich vítězové luzerni, jury a honiči švyčtí. To byl letos úplný závěr výstavy, žádný BIS se nevybíral.

Samozřejmě jsme si s Jarkou nenechaly ujít příležitost navštívit Schloss Landshut a nelitovaly jsme, ale o tom napíše zase Jaruška. Byly jsme obě z výsledků nadšené a děkujeme za obětavost Anie, která neváhala přicestovat až z Polska, a samozřejmě také Marianne, jež je na švýcarských klubových výstavách pravidelnou vystavovatelkou.

Děkujeme také švýcarskému klubu za nové úžasné zážitky, protože jejich klubové výstavy jsou velice specifické a my si ohromně považujeme podrobných a kvalitních posudků, které tam máme příležitost získat. Přidanou hodnotou jsou pak přátelské vztahy, které se tam naváží a krásně prožité dny, na které pak rádi vzpomínáme, tak zase příště!

 

« Zpět