Bernský týdeník

Prodloužený víkend s Kandou

06.11.2011

07.11.2011

07.11.2011

07.11.2011

07.11.2011

07.11.2011

07.11.2011

07.11.2011

07.11.2011

07.11.2011

07.11.2011

07.11.2011

07.11.2011

07.11.2011

07.11.2011

07.11.2011

Lucemburk se nám dosud neomrzel; spojili jsme tedy příjemné s užitečným a příležitost udělat si s naší nejmladší holčičkou prodloužený víkend jsme nenechali ladem. Kanda byla trochu zaskočená, proč prý má cestovat sama, ale s realitou se srovnala po pár kilometrech.

V hotelu měla kolegů ažaž (bavilo ji poslouchat za dveřmi), zvláště výtah byl plný zajímavých vůní. Teprve vycházky po známých místech s konečnou platností Kandu utvrdily v tom, že všechno je v naprostém pořádku a role jedináčka se může zhostit s noblesou. V hotelovém pokoji zaujala spací pozici v posteli (zprvu opatrně, když pochopila, že jí to prošlo, byla nekompromisní: nešlo o žádné krčení v nohách, správně se spí v hlavách postele a na polštáři, to ví přece každý)!

V sobotu jsme nemuseli přehnaně brzy vstávat, výstava začíná až v deset hodin a náš hotel byl v těsném sousedství výstaviště. Příjezd na parkoviště je plynulý, přestože nikdo neorganizuje, kam se smíte postavit. Parkovné platíte teprve při odjezdu, ráno vás nikdo neobtěžuje a nezdržuje. Služba vybírající poplatek u výjezdu je pak skutečně po celou dobu, chová se zdvořile a doklad o uhrazení parkovného dostanete automaticky. Vždycky mne potěší, když někdo svou práci odvádí profesionálně (...der Teufel steckt im Detail...).

Paní zapisovatelka v našem kruhu byla pohybově handicapovaná a vozík jí nikterak nepřekážel v tom, aby svou práci zvládala plynule, navíc bylo zřejmé, jak ji to baví. Někdo měl dobrý nápad a radost jsme z toho měli všichni, na paní zapisovatelce byla navíc po celou dobu znát.

Rakouský pan rozhodčí působil velmi komisně, byl důkladný, velký důraz kladl na pohyb, ale ani posouzení ve statice  nebylo nic jen tak formálního. Nakonec se ukázalo, že je to docela přívětivý pán. Kanda se tentokrát rozhodla být za zodpovědnou a nevyrukovala s žádným ze svých výstřelků, to vždycky potěší.

S radostí jsme zaznamenali, že v "našem" kruhu se prezentuje bavorský barvář pocházející z finské chovatelské stanice, v níž od srpna žije Annu, pětiměsíční fenka z našeho posledního vrhu. Také jsme se seznámili s lucemburskými vystavovateli (ti zase zvědavě pokukovali po naší Kandě), na jejichž pejskovi jsme mohli oči nechat, tolik nám připomínal našeho Bastíka! Nebyl to ale kupodivu bernský honič, nýbrž ariégeois, a my jsme si s jeho majiteli zahráli hru "hledej rozdíl". Objevili jsme jen dva: jednak mohutnost (na rozdíl od berňáků se jejich obvyklá váha v dospělosti pohybuje kolem třiceti kilogramů) a jednak toleranci výšky (rozpětí je 6 cm a maximální výška fen činí 56 cm a psů 58 cm). Když jsme se bavili o povaze, je to tak podobné!

S oběma fešáky se Kanda sešla v závěrečných soutěžích, takže jsou k vidění i na společné fotografii. Krásný pohár, kterým Treperenda Kanda obohatila sbírku našich psů, je za CACIB ! V Lucemburku bývá velká nabídka chovatelských potřeb (lepší než v Německu) a některé ceny hodně mile překvapí. Samozřejmě jsme smečce nakoupili oblíbené dobrůtky a přestože jsme byli taškami dokonale obtěžkáni, doma se po tom jen zapráší, to už známe :-).

Po výstavě jsme zamířili do centra, prošli jsme si oblíbená zákoutí, poseděli jsme v kavárně, tentokrát to byla Brasserie du centre (opět se potvrdilo, že zdejší irská káva nemá konkurenci, vlastně ani čokoládová zmrzlina), Kanda se chovala naprosto vzorně a našla si samozřejmě pár obdivovatelů. V hotelu pak padla jako podťatá a na poslední vycházku před spaním se nechala dloooooouho přemlouvat (museli jsme jí slíbit, že se zase vrátí do svého důlku na mém polštáři...).

V neděli jsme strávili pár krásných hodin v Hesensku, kde jsme navšívili Giacoma (Camarade Bohemia Hill) a jeho úžasné majitele, ale to už je úplně jiný příběh...

« Zpět