Zlatíčko Hispánka není dvakrát nadšená, že chtě nechtě musí několikrát denně na krátkou zdravotní vycházku, a to i v počasí, kdy by psa nevyhnal. O to více je obletovaná a hýčkaná po návratu a není divu, že se pak ráda zotavuje v peřinách. Normálně to u nás takhle nechodí, ale když je teď větších rozměrů a ve smečce momentálně platí za paní Důležitou, musí mít přece náležité pohodlí... Ostatních psů se již víceméně straní, dává přednost svému klidu, ale jakmile se potkají, je veselá, přátelská a milá, ona to vlastně ani jinak neumí. Nejvíc chybí milé Bijou, která je zvyklá na Hispánčinu skoromateřskou péči, jaké se jí ze strany druhé tety Kalinky nedostává (a od kluků jakmysmet).

Jako asi všude napadlo i u nás během pár dní neuvěřitelné množství sněhu. Do lesa se zatím vůbec nedostaneme, zbývá zahrada. Smečka je doslova nadšena, až na maminku Hispánku, kterou dvakrát nebaví studit si bříško s dětičkami, tak vysoká už je sněhová pokrývka. Dokonce i Abax se důstojně ve sněhu prochází a nepřestává se divit. Bijou se chce pořád honit s Alabastrem a musíme ji hlídat, aby nevynášela ven hračky, asi by se na ně do jara dost načekala.

Tak po svátcích o sobě děvčata dala vědět a poslala nám krásný fotoseriál, jak si užívají a řádí spolu ve sněhu. Každý vidí, že dnes už tvoří nerozlučnou dvojici a Cookie je z mladší Muffinky nadšena, ale na začátku jejich soužití to tak jednoduché nebylo - musela si pomalu zvykat a se svou rolí jedináčka se neloučila nijak snadno...

Těžko uvěřit, že je to teprve týden, co pan doktor Beránek vystavil Hispánce těhotenský průkaz a my s určitostí víme, že bude maminkou; dnes by již sotva někoho nechala na pochybách. U nás v podhůří je po celý den veliká zima a od Krkonoš to pěkně fouká; Hispánka by sice nejraději byla doma v teploučku a pokaždé očima smlouvá, ale zdraví je zdraví a pravidelný pohyb musí být za každého počasí. A tak chodí na vycházky nejen v kapuci, jako celá smečka (to aby jim neumrzla jejich chlouba, dlouhé bernské uši), ale dokonce i v kabátku, aby jí nefoukalo na děťátka. Právě podle pásku na kabátku jsme poznali, jak se nám naše mamina pěkně zakulacuje, museli jsme jí ho speciálně prodloužit, najednou už nešel dopnout.