Fanynka nám roste jako z vody. Miluje smečku, ale zatím je to vztah spíše jednostranný. Dospěláci jsou poněkud zdrženliví a před řáděním Fanynky dávají přednost vlastnímu programu. Dokonce ani Finch (od Meiry to přirozeně v jejím požehnaném stavu nikdo neočekává) si už na svoje štěněcí léta nejspíš nepamatuje, ani on se zlákat nenechá. Ovšem naučil malou skákat do křesla. V případě, že křesla právě neslouží svému účelu, musí na nich být umístěny podložky pod nohy, aby Fanynka neskákala nahoru, dolů. Dnes u nás byl pan opravář na myčku nádobí; odcházel se slovy "tedy vy si tu s těmi pejsky užijete legrace!"

Navzdory předpovědi bylo včera odpoledne poměrně pěkné počasí. Vypravili jsme se s holkami na přehradu Les Království. Podle mínění mnohých je to nejkrásnější přehrada u nás, tedy v celé České republice. Řekla bych, že něco na tom je. Fanynka byla ze všeho u vytržení, takže si ani nevšímala kolemjdoucích, kterým se líbila. Brala to jako samozřejmost. To ovšem poněkud nelibě nesla Candy; ta je zvyklá, že za hvězdu je přece ona, ji má každý chválit a obdivovat. Fany se doma hned odebrala na pelíšek a do večera odpočívala, chvílemi běhala ze spaní.

Fanynka začala chodit na vodítku. Protože své testování čehokoliv provádí nejraději papulkou, nemůže být na volno ani na zahradě. Mám strach nejen z kamínků, ale i pecek po špendlících, které na stromě nevydrží, okamžitě se poroučejí dolů a čert ví, kdo je tam okusuje. Fanynka se na své připnutí nejprve sice tvářila naštvaně, ale kupodivu ji nenapadlo předvádět žádné zuřivé zmítání na vodítku, to vypadalo slibně. No, už víme, že její oblíbenou disciplinou se ukázněná chůze na vodítku asi hned tak nestane, lítat, jak se jí zachce, ji baví rozhodně víc.

Včera ultrazvukové vyšetření ukázalo, že naše milá Meira čeká štěňátka. Pan doktor Beránek pravil, že střízlivým odhadem jich je asi sedm. Podle kalendáře, ve kterém si můžeme najít, jak se věci mají od prvního do posledního dne pobytu štěňátek v maminčině bříšku, jsou štěňátka dnes velká asi tak jako vlašské ořechy. Maruška sice celkově mírně přibrala na váze, ale na jejím bříšku se ještě nic pouhým okem nepozná. Hned jsme tu radostnou novinu telefonovali na Moravu, kde jsme potěšili nejen budoucího tatínka, ale celou jeho rodinu. Tak se teď všichni těšíme, až v naší porodní bedně bude zase pěkně veselo.

Tak dnes je to právě čtrnáct dní, co byla naše milá Meira za svým ženichem Arbinkem. Sledujeme ji bedlivě, každé její vyžadované pomazlení se nám jeví perspektivně (normálně na to nemá čas). Čteme si den po dni  "Pregnancy kalendar"; pokud vše dopadlo zdárně, embrya se právě dnes začínají připravovat na uhnizďování na stěně dělohy. No, uvidíme... Samozřejmě bychom si štěňátka velice přáli, vždyť jsou to už málem čtyři roky, co naše porodní bedna měla naposledy malé obyvatele.