Berner Rederei

Založení klubu

28.06.2009

Možnosti

Z dotazu není zřejmé, zdali pro příslušné plemeno v České republice již chovatelský klub existuje, či nikoliv; na možnost založit klub podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, to samozřejmě přímý vliv nemá. Druhá část dotazu (otázka minimálního počtu členů chovatelského klubu) spíše nasvědčuje importu plemene, které dosud v České republice nebylo.

Českomoravská kynologická unie na své poslední valné hromadě konané dne 18.4. 2009 přijala usnesení č. 7, ve kterém konstatovala svou nepříslušnost k řešení otázky existence více chovatelských klubů pro totéž plemeno se správným odůvodněním, že zakládání chovatelských klubů jakožto sdružení občanů je upraveno zákonem (citovaným výše) a tudíž nemůže být nikým omezováno, takže další text se týká obou alternativ, jak zakládání klubu prvního, tak dalšího klubu pro konkrétní plemeno.

Lze konstatovat, že vlastní založení chovatelského klubu (občanského sdružení, spolku) je záležitostí  naprosto jednoduchou. Odborné pomoci je však rozhodně vhodné využít při přípravě stanov, které nejenže musejí být v souladu se zákonem (pozor: nejen se zákonem o sdružování občanů!), ale jejich text nesmí být vnitřně rozporný (tzn. jednotlivá ustanovení musejí být vzájemně v souladu) a musí umožňovat hladké fungování klubu. Rozhodně nemůžeme nic pokazit, obrátíme-li se na právníka, avšak významnou pomoc může poskytnout i jiná osoba, která má v tomto směru již praktické zkušenosti.

První krok 

V první řadě je zapotřebí ustavit přípravný výbor; přípravný výbor musí tvořit alespoň tři lidé, z nichž nejméně jeden je starší osmnácti let. Pozor: podmínkou není státní občanství České republiky, občanská sdružení čili spolky mohou zakládat i cizinci (viz Listina základních práv a svobod) a ačkoliv jde o zákon o sdružování občanů, mohou je zakládat a být jejich členy také osoby právnické (s výjimkou obcí) . 

Úkolem přípravného výboru je sepsat stanovy chovatelského klubu, který je zakládán, při tom musí mít na zřeteli požadavky zákona; stanovami jsme se podrobně zabývali v jednom z minulých dílů naší poradny (Pes přítel člověka č. 6/2009) v souvislosti s dotazem na změnu stanov, proto zde zopakujeme jen to, jaké náležitosti stanov zákon o sdružování občanů výslovně vyžaduje (§ 6 odst. 2):

• název občanského sdružení
• sídlo
• cíl činnosti
• orgány a způsob jejich ustavování
• orgány a funkcionáři oprávnění jménem občanského sdružení jednat
• případné organizační jednotky
• zásady hospodaření.
  

Pokud si necháme poradit od právníka či osoby s praktickými zkušenostmi, probere s námi různé možnosti úpravy a vysvětlí nám úskalí, která se mohou skrývat za některými návrhy, které se nám mohou v první chvíli jevit jako dobrý nápad. Jde kupř. o proces přijímání nových členů, způsob jednání za klub, podepisování klubových písemností apod. Výsledkem by mělo být,  aby tyto procesy byly jednoduché, nikoli snadno zneužitelné a především pro futuro nezpochybnitelné. 

Návrh na registraci

Návrh na registraci klubu podává celý přípravný výbor a adresuje jej Ministerstvu vnitra (konkrétně Odboru všeobecné správy, úseku sdružování, Náměstí Hrdinů 3, 140 21 Praha 4). Z návrhu musí být zřejmé, kdo přípravný výbor tvoří (u každého člena se uvede jméno, příjmení, datum narození a bydliště) a kdo je tzv. zmocněncem přípravného výboru, tedy kdo je oprávněn jeho jménem jednat (musí jít o osobu starší osmnácti let).

Návrh na registraci podepíší všichni členové přípravného výboru a přiloží k němu text stanov ve dvojím vyhotovení. Návrh na registraci je možné poslat (nejlépe doporučeně) poštou, případně podat osobně do podatelny Ministerstva vnitra. Podání návrhu na registraci nepodléhá poplatkové povinnosti.

Odmítnutí registrace

Odmítnout registraci spolku může Ministerstvo vnitra  jen z důvodů uvedených v zákoně (kompletně jsou vyjmenovány v § 8; my se soustředíme pouze na ty, které prakticky přicházejí v úvahu při zakládání chovatelského klubu). V této souvislosti je namístě upozornění: ministerstvo zkoumá stanovy pouze z hlediska veřejného zájmu, takže skutečnost, že stanovy zaregistruje, v žádném případě neznamená, že tyto stanovy nemají vady, ať již právní, či faktické, jak někdy slyšíme argumentovat klubové funkcionáře (Ministerstvo vnitra totiž ze zákona není orgánem schvalovacím, nýbrž registračním!).

Ministerstvo vnitra může dojít na základě textu stanov k závěru, že ve skutečnosti nejde o občanské sdružení, na které se vztahuje zákon o sdružování občanů, nýbrž o spolek sloužící k výdělečné činnosti. Některá sdružení jsou pak zákonem výslovně zakázaná z důvodu nedovoleného cíle v podobě možného omezování práv občanů či z důvodu protiprávního způsobu dosahování deklarovaného cíle (tzn. v rozporu s ústavou či zákony).

Stanovy nesmějí obsahovat diskriminační ustanovení, ať již vůči členům klubu či vůči jeho nečlenům, a na to je třeba dát velký pozor; tento požadavek musí být respektován zejména při úpravě vztahů klubu k aktivním chovatelům, kteří buďto do klubu vůbec nevstoupili, anebo jim jeho fungování nevyhovovalo a přestali být jeho členy. Velmi citlivá je oblast stanovených poplatků za servis, který jsou kluby povinny takovým chovatelům poskytovat. Nelze nic namítat proti tomu, aby úroveň poplatků za jednotlivé úkony prováděné pro chovatele - nečleny byla poněkud vyšší než v případě členů klubu, výše poplatků avšak musí mít reálný základ: měly by alespoň přibližně odpovídat prokazatelným nákladům, které klub s poskytováním konkrétní služby má.

Dalším důležitým požadavkem zákona je, že spolky nesmějí fakticky vykonávat funkci státních orgánů, tzn. nesmějí ukládat povinnosti těm, kdo nejsou jejich členy; i tohoto ustanovení je ve vztahu k chovatelům - nečlenům třeba důsledně dbát a  není to vždy jednoduché: kluby jim poskytují svůj povinný servis na smluvním základě a v některých případech si stanoví podmínku, aby se chovatel – nečlen současně zavázal dodržovat naprosto všechno, co platí pro člena klubu. Tyto případy se posuzují individuálně a není pochyb, že ne vždy je v tomto směru zákon dodržen a není fakticky obcházen.

Pokud Ministerstvo vnitra registraci chovatelského klubu odmítne, mohou členové přípravného výboru ve lhůtě 60 dní (počítáno ode dne, kdy rozhodnutí o odmítnutí registrace bylo doručeno zmocněnci přípravného výboru) podat opravný prostředek k Nejvyššímu soudu. Jestliže Nejvyšší soud shledá, že zákonné důvody odmítnutí registrace dány nebyly, rozhodnutí Ministerstva vnitra zruší. 

Vznik chovatelského klubu

Na počkání sice chovatelský klub mít zaregistrován nebudeme, ale pokud máme všechno v pořádku, žádné dlouhé čekání se nekoná, registrace proběhne do 10 dnů (řízení je zahájeno dnem, kdy ministerstvu dojde návrh na registraci, pokud ovšem nemá žádné vady). Je jistě v moci každého přípravného výboru, aby v podaném návrhu neměl chyby, které registraci brání.

Není-li registrace chovatelského klubu ze zákonných důvodů odmítnuta, Ministerstvo vnitra zašle zmocněnci přípravného výboru jedno vyhotovení stanov s vyznačeným dnem registrace chovatelského klubu; samotná registrace má konstitutivní účinek, to znamená, že chovatelský klub de iure vzniká právě registrací.

Zruší-li Nejvyšší soud rozhodnutí o odmítnutí registrace, den právní moci soudního rozhodnutí je zároveň dnem registrace chovatelského klubu. Ministerstvo vnitra pak zašle zmocněnci přípravného výboru jedno vyhotovení stanov s vyznačením dne registrace, ovšem pouze na jeho žádost. 

Chovatelský klub může vzniknout i tak, že zmocněnec přípravného výboru neobdrží do 40 dnů od zahájení řízení rozhodnutí Ministerstva vnitra o odmítnutí registrace: dnem vzniku chovatelského klubu je v tomto případě den následující po uplynutí čtyřicetidenní lhůty; i zde si musí zmocněnec přípravného výboru zažádat o zaslání jednoho výtisku stanov s vyznačením dne registrace.

Závěrem…

Vznik chovatelského klubu není nic složitého a jistě jej lze zvládnout na první pokus. Ať již jsme se zasloužili o import nového plemene do České republiky a hodláme pro toto plemeno klub založit, anebo nám poměry ve stávajícím klubu nevyhovují tak moc, že v něm setrvat nehodláme, avšak zároveň nechceme být ani aktivními chovateli - nečleny, rozhodně zvažme, jak moc je nutné činnost chovatelů regulovat; osobně jsem názoru, že čím bude položeno méně zbytečných překážek, tím bude nakonec chov plemene lépe prosperovat – tím myslím, že bude kvalitní. Dobří chovatelé se budou zodpovědně chovat i bez spousty příkazů a neprohloupíme, když vsadíme spíše na osvětu než na restrikci, která se, jak víme, často ukáže být kontraproduktivní.  

 

V červnu 2009 napsala JUDr. Radana Menšíková

 

Článek "Založení chovatelského klubu" vyšel v časopise Pes přítel člověka č. 8/2009 (str. 62).