Bernské povídání

Prodej do zahraničí

27.03.2009

Volba práva

Vezměme to od začátku. Při uzavírání kupní smlouvy jste měly možnost provést tzv. volbu práva, tzn. ujednat si, zda se váš právní vztah bude řídit právem českým nebo německým (tato volba nemusí být výslovná, stačí, pokud by bylo např. uvedeno, že se kupní smlouva uzavírá podle § 588 občanského zákoníku - i tak může vypadat volba českého práva). Z kupní smlouvy, kterou jste s kupující uzavřela, vyplývá, že jste tuto otázku vůbec neřešily; v takovém případě platí, že tento právní vztah se řídí podle osoby prodávající, takže v tomto případě právem českým, což je pro vás bezesporu výhodnější. Shrnuto:

• máme možnost provést volbu práva (výslovně či implicitně),
• pokud ji neprovedeme, na území Evropské unie se právní vztah  řídí podle osoby prodávající.
  

Uvedení v předešlý stav

Zvolila jste nejjistější cestu k zachování dobrého jména vaší chovatelské stanice. Proto jste se nepouštěla do žádných diskusí (štěně jste předávala tři dny po prohlídce veterinárního lékaře, který v Pet passportu potvrdil, že zvíře je v dobrém zdravotním stavu a je schopno přepravy do místa určení) a na vlastní náklady jste vážila cestu bezmála 1 000 km, pejska jste převzala zpět a vrátila celou kupní cenu. Poznámka:

• datum veterinárního atestu je výhodné maximálně přiblížit dni předání štěněte, kdyby lékař štěně prohlédl ráno před jeho předáním kupujícímu, bylo by to pro stranu prodávající mnohem výhodnější.
  

Další náklady

Poněkud jste se unáhlila v případě účtu za služby německého veterináře: to, že jste (byť i jen částečně) náklady uhradila, by bylo možné vykládat jako uznání závazku, takže svou vstřícností jste se málem dostala do nevýhodné pozice z hlediska případného sporu mezi vámi a kupující. Měla jste ale ohromné štěstí, částka, kterou jste z tohoto důvodu zaplatila, se prakticky kryje s položkou, která je na veterinárním dokladu vyčíslena za vyšetření vašeho pejska a za jeho léky (německá důkladnost budiž pochválena). 

Vzhledem k tomu, že doklad od veterináře, jenž konstatoval nález u štěněte, je z doby, kdy pejsek již několik dní pobýval u nové majitelky v Německu, opravdu nelze jednoznačně přijmout názor, že štěně nakazilo psy kupující, mohlo to být i naopak (z nálezu dokonce vůbec nevyplývá, zdali konstatovaný zánět průdušek má původ infekční či jiný). 

Dokument, který jste s kupující při vrácení štěněte podepsaly, pouze uvádí, že jste převzala zpět psa a kupující jste předala finanční obnos (který je součtem kupní ceny a nákladů léčení tohoto psa); zaplatila jste tedy navíc i jeho veterinární vyšetření a léky na kašel. Shrnuto:

• nemusíme nároky druhé strany hned výslovně odmítnout, ale budeme opatrní při jejich uznávání, jakož i při jakémkoli jednání, které by se jako uznání závazku dalo vykládat. 
  

Příslušnost soudu

Vaše obava, že by kupující mohla své požadavky uplatnit u soudu v Německu, není na místě: podle unifikovaného závazkového práva platného na území Evropských společenství by k projednání tohoto případu byl příslušný soud místa žalovaného, tzn. soud v České republice.

Pro vás je důležité, že nároky, které vůči vám německá kupující uplatňuje, by soud posuzoval jako náhradu škody. Kupující by musela v řízení prokázat, že nákaza jejích ostatních psů byla v příčinné souvislosti s tím, že vy jste jí prodala štěně způsobilé tyto psy nakazit; nestačilo by jí tedy pouze předložit účet veterinárního lékaře za léčení psů. Shrnuto:

• nejenže se nemusíte obávat, že kupující své nároky uplatní u soudu v Německu, zdá se, že se nemusíte obávat jejích možných dalších kroků. 
  

Závěrem…

Vidíme, že ne vždy musí prodej štěněte do zahraničí proběhnout hladce, a to ani v tomto případě, kdy prodávající a kupující spolu uzavřely řádnou kupní smlouvu v písemné formě (německy) a prodávající v souladu s dobrým jménem své chovatelské stanice jednala nadmíru vstřícně a seriózně. 

Popsaný příklad může být ponaučením i pro chovatele, kteří mají ve zvyku jednoduše předat štěně a vzít si za něj dohodnutý obnos (což se ani vždy neděje v sídle chovatelské stanice, nýbrž někde na dálničním odpočívadle apod.), event. ještě zahraničnímu kupujícímu podepíší text, jemuž ani dvakrát nerozumějí. V případě jakýchkoli nastalých problémů by takový prodávající jen obtížně prokazoval, co bylo mezi ním a kupujícím vlastně ujednáno. Skutečnost, že takový postup nám prošel desetkrát, ještě neznamená, že příště nenarazíme.

V tomto světle nabývají na významu písemné doklady a je nepochybné, že určité investice (veterinární atest tam, kde není povinný ani jej kupující výslovně nepožadoval, odborný překlad dokumentu do cizího jazyka, včasná porada s právníkem) se mohou ukázat jako náklady nikoli zbytečně  vynaložené. 

 

 

 

V březnu 2009 napsala Radana Menšíková

Článek "Prodej štěněte do zahraničí" vyšel v časopise Pes přítel člověka č. 2/2009 (str. 59)