Bernské povídání

Zahraniční krytí

25.02.2011

Jak to vidí klub

Podle názoru klubu tedy

a)      zahraničním krytím je jen takové krytí, které proběhne v zahraničí,

b)      krytí, jež proběhne na území České republiky, zahraničním krytím není, je to krytí propůjčeným psem; v takovém případě je povinností chovatele uzavřít s majitelem psa „propůjčovací smlouvu“,

c)      chovatelka měla povinnost švédského psa předvést funkcionářům klubu z důvodu vyloučení vad.

Tak se na to podívejme z hlediska příslušných předpisů, včetně zápisního řádu příslušného klubu, což je nejbližší norma, o kterou by klub měl svá vyhlašovaná stanoviska opírat, jinak řečeno, kde by měl pro své postoje hledat argumenty.

Zahraniční krytí

Pojem „zahraniční krytí“ nedefinuje Mezinárodní chovatelský řád FCI (v něm se předmětné slovní spojení nevyskytuje) ani Zápisní řád ČMKU (ten v čl. VI odst. 16 stanoví pouze to, že „podmínky zahraničního krytí určuje zápisní řád klubu“, což ovšem není definice). Výklad pojmu tak, jak jej provádí klub, nemá u vyšších kynologických orgánů opodstatnění, jde tedy o výklad správný?

Není pochyb o tom, že zahraničním krytím nazýváme takové spojení, kdy každý z rodičů pochází z jiného státu, to vyplývá z logiky věci. Pro stanovení povinnosti místa krytí si ovšem musíme vzít na pomoc analogii a zeptat se: jak se to má s místem krytí obecně, tedy např. když matka i otec pocházejí z téhož státu?

V takovém případě se   d o p o r u č u j e , aby ke krytí došlo u majitele psa (čl. VI. odst. 3 Zápisního řádu ČMKU), takže není vyloučeno krýt na jiném místě, na kterém se majitelé rodičovského páru shodnou (a v praxi se to tak také děje), přičemž následně se o místo, kde ke krytí došlo, nikdo nezajímá (z toho lze usoudit, že tato okolnost není považována za důležitou, proč také).

Samozřejmě, že stejná práva nelze upírat majitelům rodičovského páru v případě zahraničního krytí, jinak by se na věc dalo nahlížet  jako na diskriminaci, kterou FCI výslovně zakazuje.  Kacířská myšlenka: v případě, že by se majitelé feny a psa pocházející ch z různých států dohodli, že krytí se uskuteční na území státu třetího, šlo by podle výkladu tohoto klubu bezesporu o zahraniční krytí, avšak v čem, co má pro reprodukci význam, by se to lišilo od krytí u majitele feny?

Teoreticky by ke krytí mezi jedinci z téhož státu mohlo dojít i na území jiného státu, kde se v rozhodný okamžik budou oba předpokládaní rodiče nacházet;  podle výkladu klubu by nakonec někdo mohl usoudit, že i takový případ je zahraničním krytím (klub ve svém písemném stanovisku totiž neřeší původ rodičovského páru, význam přikládá toliko místu krytí).  Pro někoho to může znít absurdně, ale pomůže nám to pochopit, jak je důležité každé slovo a že bez pregnantního vyjadřování to opravdu v předpisech nejde (oblíbená námitka, že je to „slovíčkaření“ zde dostává docela na frak!).

P o z n á m k a  1 :  v rámci prevence dodáváme, že pokud by funkcionáře klubu napadlo, že věc „napraví“ tím, že do svého zápisního řádu dodatečně zapracují definici pojmu „zahraniční krytí“ tak, jak si jej vykládají, nešlo by to považovat za stanovení podmínek zahraničního krytí, k čemuž obsahuje  zmocnění  Zápisní řád ČMKU (jestliže ČMKU určitý pojem nedefinuje,  považuje jej  za dostatečně srozumitelný a není přece možné, aby si jeho význam začal každý klub vykládat po svém).

P o z n á m k a  2 :  zápisnímu řádu příslušného klubu by velmi slušela kvalifikovaná revize textu. Za všechny chyby dva flagrantní příklady:

a)      Proč zápisní řád klubu ve vlastní preambuli slavnostně vyhlašuje cíle ČMKU, to mu přece vůbec nepřísluší!

b)      Zpracovatel předpisu se v rámci opisování textu Zápisního řádu ČMKU vůbec nezarazil a při převzetí věty „Podmínky zahraničního krytí určuje zápisní řád klubu.“ si jaksi nepovšiml, že zpracovává zápisní řád klubu, tedy právě tu normu, která by případně mohla podmínky zahraničního krytí dovoleně upravit; jestliže je stanovit nemíní, není přece důvod opisovat z předpisu ČMKU příslušné zmocňovací ustanovení!

Propůjčení psa a propůjčovací smlouva

Co je „propůjčení psa“ také v předpisech FCI ani ČMKU nenajdeme, navíc  jde o naprosté zmatení pojmů:  propůjčuje se státní vyznamenání, věc se dá půjčit anebo vypůjčit  - což ještě ke všemu není totéž (nekamenovat! Jde o věc v právním smyslu, nikoli o předmět, viz občanský zákoník).  Termín „propůjčovací smlouva“ je tedy v těchto souvislostech poněkud úletem.

V Mezinárodním chovatelském řádu FCI najdeme úpravu tzv. postoupení práva k chovu; text tohoto ustanovení v oficiálním českém překladu není zcela přehledný, avšak ze souvislostí je zřejmé, že právní úprava má na mysli smluvní přenechání práva chovu osobě odlišné od majitele feny, nejde o úpravu vzájemných vztahů majitelů rodičovského páru.

Pokud jde o povinné uzavření písemné smlouvy o tom, jak se v rámci jednorázového zahraničního krytí majitelky rodičovského páru dohodly, jde o požadavek, jenž nemá opodstatnění v předpisech, nikde o takové povinnosti nic nenajdeme. Mějme také na paměti, že tazatelka musela brát ohledy na vůli majitelky psa, těžko ji mohla nutit podepsat nějakou „propůjčovací smlouvu“, když obě se na záležitost dívaly shodně:  jako na běžné zahraniční krytí, kdy majitelka krycího psa v zájmu zdárného průběhu aktu vstřícně svolila s cestováním svého psa do jiného státu.

Ze zápisního řádu klubu si zaslouží vysvětlení ustanovení o držiteli psa: přestože majitelka feny měla švédského psa na území České republiky ve své dispozici, nemohla být považována za jeho držitelku, jelikož v případě držby (což je institut občanského práva) musejí být současně splněny dva požadavky: (i) faktické ovládání věci (opět se myslí věc v právním smyslu) a zároveň (ii) nakládání s věcí jako se svou vlastní, tzn. chování se k ní s úmyslem mít ji pro sebe; je nabíledni, že tazatelka druhou podmínku nesplňovala.

Předvedení zahraničního chovného psa

V této otázce zaujala bezchybné stanovisko již sama tazatelka: žádný předpis nemůže platit retroaktivně, takže pokud ke krytí došlo v prosinci 2010 a nová úprava platila od roku 2011, nemohlo samozřejmě být předvedení psa právoplatně vůbec požadováno.

Pokud jde o tuto novou klubovou úpravu, platnou počínaje letošním rokem, zde jsme svědky problémů, do jakých se dostává ten, kdo ve snaze o stále důkladnější úpravu záležitost dál a dál upřesňuje (ve skutečnosti komplikuje), až se nakonec postupně začíná vzdalovat realitě.  Rozum do hrsti:  pokud se v případě zahraničního krytí majitelé rodičovského páru dohodnou, že ke krytí dojde u majitele psa (valná většina případů), kdo z klubu tohoto psa na vlastní oči uvidí? Nejinak tomu bude, když se sice dohodnou na krytí u majitele feny, avšak pes přicestuje na území České republiky se svým majitelem, v takovém případě nemůže přece být řeč o propůjčování ani zapůjčování. Na kolik případů tedy diskutabilní úprava předvedení zahraničního psa dopadne, jinak řečeno: kolik zahraničních krycích psů si klub v rámci svých nejnovějších opatření  prohlédne?

Horší je, že předmětná úprava obchází Zápisní řád ČMKU: „Pokud klub zařazuje jedince do chovu na základě bonitací (popisných přehlídek), musí být součástí bonitační komise rozhodčí s aprobací pro příslušné plemeno“ (článek III odst. 4). Podle nové úpravy v zápisním řádu klubu ovšem při předvedení zahraničního psa „není vyloučena přítomnost rozhodčího (není ale povinností)“. Případný argument, že při předvedení psa nejde o bonitaci, ale předvedení, rozhodně nemůže obstát, je zde jasně řečeno, že důvodem předvedení je, „aby se vyloučily případné vylučující vady“, což je i cílem bonitací.

V dokumentech vyšších kynologických orgánů se nikde neřeší „zapůjčení krycího psa“ (a to v rámci jedné země, ani ze zahraničí). Dá se proto předpokládat, že FCI ani ČMKU nepovažují za nutné vzájemným dohodám majitelů chovného páru věnovat až tak podrobnou pozornost.  Že problémy, na jaké si klub novou úpravou zadělal, jsou větší, než případný přínos jeho opatření, je zřejmé.

Přezkoumávání úředně stanovené chovnosti

Dnes již sotva zjistíme, kde se vzalo přesvědčení funkcionářů našich klubů, že plemeni, jehož chov vůči ČMKU garantují, rozumějí „ze všech nejvíc“, ale vydat se po cestě přezkoumávání chovnosti zahraničních psů nebyl dobrý nápad.

Vždyť ve skutečnosti jde o zpochybňování kompetence národních kynologických organizací – členů FCI, nic více a nic méně.  Nejvyšší kynologický orgán svrchovaného členského státu FCI rozhodne, že určitý jedinec splňuje požadavky, které jsou v příslušné členské zemi kladeny na jeho chovnost a český funkcionář klubu toto rozhodnutí de facto přezkoumává (jak vidíme výše, nepotřebuje k tomu ani názor rozhodčího), přičemž má vlastně právo veta!

Co je na tom špatně:

• Chceme být pod společnou střechou s někým, o jehož schopnosti správně rozhodnout o zařazení psa či feny do chovu pochybujeme? Pokud se s ostatními členskými státy v rámci FCI sdružovat chceme, měli bychom nejspíš úsudku jejich národních kynologických organizací důvěřovat; za zmínku stojí i skutečnost, že na vlastní oči zkontrolujeme pouze mizivé procento zahraničních chovných jedinců, kteří se do českého chovu zapojí, co ti ostatní?
• Zjistíme-li v konkrétním případě objektivní nesrovnalost, měli bychom řešit tento jednotlivý případ, a závěr učinit pouze v tomto určitém případě, nemůžeme přece a priori pochybovat o všech rozhodnutích všech členských států FCI! A hlavně: řešení musí vždy být na odpovídající  úrovni, takže jestliže chovnost jedince je potvrzena národní kynologickou organizací členského státu FCI,  zpochybnění  chovnosti by neměl řešit klub jakožto nejnižší článek systému, nýbrž odpovídající partner, tím je ČMKU.
  

Zde se přímo nabízí analogie s veřejnou listinou: veřejná listina je dokument vydaný orgánem, který je k tomu povolán, v rámci jeho pravomoci (abychom nechodili daleko: příkladem veřejné listiny je průkaz původu psa). Na rozdíl od jakéhokoli jiného dokumentu se u veřejné listiny předpokládá její autenticita a pravdivost, o nichž se bez dalšího nepochybuje.

A  proč vůbec očekávat, že chovatel bude usilovat o zahraniční krytí nestandardním jedincem? Z jakého důvodu by za takovým účelem vynakládal prostředky, nemá takové nápady spíše ten, kdo chce své náklady na chov minimalizovat?

Ještě jedna věc by tu měla zaznít: jsou vylučující vady zjistitelné pouhým okem a jsou vylučující vady zjistitelné jen odborným vyšetřením; zápisní řád příslušného klubu stanoví, že krytí je povoleno pouze při doložení přesně vyjmenovaných vyšetření, takže splnění zdravotních požadavků se musí tak jako tak dokládat ještě před samotným schválením rodičovského páru, při následném předvedení se tudíž  přehodnocuje výhradně exteriér!

Osobně mám obdobný problém i s pochybováním o kvalifikovanosti výstavních rozhodčích a faktickém přezkoumávání jejich posouzení orgány klubu, ale to je zase jiný příběh…

Zpět k dotazu

Krytí, kdy budoucí otec pochází z jiného státu než budoucí matka, je zahraničním krytím; kde se takové krytí uskuteční, není rozhodující. Názor klubu, že k tomu musí dojít v zahraničí, není podložen.  Majitelka chovné feny nemusela předvádět zahraničního chovného psa funkcionářům klubu. Pokud budoucí matka a budoucí otec pocházejí z různých členských států FCI, je věcí majitelů tohoto chovného páru, jak se spolu dohodnou,  neporušují –li platné předpisy.  

 

V únoru 2011 napsala JUDr. Radana Menšíková

Článek "Jak je to se zahraničním krytím" vyšel v časopise Pes přítel člověka č. 3/2011 (str. 27).