Bernské povídání

Zvíře jako věc

16.12.2008

Tak tomu trochu je a trochu není a v určitém smyslu dál bude…

Není tak docela pravda, co občas někde zazní, že dosud je na tom zvíře stejně, jako kus nábytku, protože zákon říká, že zvíře je věc. Tak jednak to zákon neříká (žádný zákon takové ustanovení neobsahuje), to právní teorie zvířata považuje za věci v právním smyslu, protože některá ustanovení občanského zákoníku o věcech se na zvířata aplikují (a nadále aplikovat budou), a jednak ochranou zvířat se zabývají zvláštní zákony, především zákon na ochranu zvířat proti týrání a veterinární zákon, ale i zákony další.

Připravuje se nový  občanský zákoník, který v navrženém textu ustanovení § 423 stanoví, že „živé zvíře není věc“. Že je do návrhu toto ustanovení zařazeno, je dobře, ale určitě to lze považovat hlavně za důsledek (správné) snahy vyjít vstříc všem, koho dráždí, že po právní stránce se v určitém smyslu na zvíře nahlíží jako na věc.Tyto řádky píši pro časopis věnovaný psům, mluvme tedy o psech:

• psi jsou předmětem vlastnického práva,
• psi mají svou hodnotu vyjádřenou v penězích, tedy cenu,
• psy nabýváme na základě smlouvy atd.,toto vše je typické pro věci a asi se mnou budete souhlasit, že na těchto skutečnostech se ani po konstataci, že živé zvíře věcí není, nic nezmění. Také v případě rozhodování o majetku po rozvodu manželů, pokud součástí jejich společného jmění bude pes, bude se o něm rozhodovat společně s majetkem.

Zákonodárce také vzápětí po konstatování, že živé zvíře není věc, v tomtéž paragrafu 423 říká, že ustanovení o věcech se na zvíře přiměřeně použijí, a sice

• v rozsahu, ve kterém to neodporuje povaze zvířete jako živého tvora
• pokud  to neodporuje ustanovením zvláštních zákonů vydaných k ochraně zvířat;

Bez stručného exkursu do právní teorie se neobejdeme:  věc v právním smyslu totiž není totéž, co věc ve smyslu obecně chápaném. Připravovaný občanský zákoník zavádí široký pojem věci (dosavadní občanský zákoník definici věci neobsahuje), ale je třeba říci, že definice věci v právním smyslu není tak říkajíc z reálného světa: za věc v právním smyslu je podle nového občanského zákoníku považováno to,

• co je rozdílné od osoby,
• co slouží potřebě lidí (tzn. je to užitečné) a
• co si lze přivlastnit.

A jaký je rozdíl mezi vlastnictvím věci a vlastnictvím zvířete?

Naprostá většina majitelů psů s tím v minulosti problém neměla a mít nikdy nebude: když si kupují psa, nepozastavují se nad tím, že podepisují kupní smlouvu, a že tato smlouva má podstatné náležitosti jako kupní smlouva týkající se věci; zároveň si jsou samozřejmě vědomi toho, že pes je živý tvor a budou k němu mít jiné povinnosti, než např. ke zmiňovanému nábytku. Asi málokdo jen proto, aby si o svých povinnostech udělal přesný úsudek, začne studovat zákon na ochranu zvířat proti týrání a další předpisy, které mu povinnosti ve vztahu ke zvířeti ukládají, přesto je sotva bude porušovat.

Naopak tam, kde docházelo k flagrantnímu porušování práv zvířat, nové ustanovení v občanském zákoníku tomu asi sotva zabrání. Rozumím ale radosti ochránců zvířat, stejně jako jsem dříve rozuměla jejich výhradám. Jednou z náplní jejich činnosti je pomoc zvířatům, která strádají, a tady se jim bezesporu zákonem stanovený argument, že živé zvíře není věc, může hodit.

Takže i když z čistě právního hlediska sice lze ustanovení navrhovaného § 423 nového občanského zákoníku považovat za nadbytečné, své opodstatnění v zákoně nepochybně má: vyjadřuje totiž posun v chápání našich vztahů k ostatním tvorům, se kterými sdílíme tuto planetu.  

 

V prosinci 2008 napsala Radana Menšíková 

Článek "Zvíře jako věc?"vyšel v časopise Pes přítel člověka č. 2/2009 na straně 59.