Jak známo, Iggýsek patří k našim štěňátkům (jasně, není náš ani štěňátko, ale jak byste to vyjádřili?), která pravidelně píší domů své maminečce Marušce a nám ostatním. Včera jsme od něj a od našich přátel Jany a Igora dostali pozdrav z výletu na zámek Loučeň. Potěšilo mě, jak krásně to tam dnes vypadá; totiž jako dítě jsem tam byla několikrát na letním táboře. Zámek byl tehdy hlavní budovou a byly tam pokoje pro prcky, my ostatní jsme bydleli v zámeckém parku ve stanech. Žádné bludiště (viz fotka Iggýska) tam tehdy nebylo. Když jsem se od Igora dozvěděla podrobnosti (bludišť je několik, k posezení zve kavárna), bylo mi jasné, že se tam musíme podívat.