Bernský týdeník

Od roku 2006 světové prvenství v plemeni (aneb zůstalo to doma)!

09.10.2009

10.10.2009

pan L. Catalan, J. Hůlková a Bandiére

11.10.2009

WORLD DOG SHOW 2009

11.10.2009

náš kruh

11.10.2009

než to vypuklo

11.10.2009

než to vypuklo

11.10.2009

pan rozhodčí

11.10.2009

třída šampionů

11.10.2009

Bandiére

11.10.2009

Bandiére

11.10.2009

Bandiére

11.10.2009

Bandiére

11.10.2009

Bandiére

11.10.2009

Bandiére

11.10.2009

o vítěze třídy

11.10.2009

o CACIB

11.10.2009

o CACIB

11.10.2009

o CACIB

11.10.2009

CACIB Světový vítěz

11.10.2009

CACIB Světový vítěz

11.10.2009

CACIB Světový vítěz

11.10.2009

CACIB Světový vítěz

11.10.2009

o BOB

11.10.2009

o BOB

11.10.2009

o BOB

11.10.2009

o BOB

11.10.2009

o BOB

11.10.2009

BOB Světový vítěz Bratislava 2009

13.10.2009

Diplom

Světová výstava je jedinečnou kynologickou událostí, pro nás hodně zajímavou. Jsme velkými fanoušky loveckých psů a honičů zvláště a právě světová výstava psů je místem, kde na vlastní oči můžeme vidět plemena, která jinak známe pouze z atlasů. Bylo to tak v roce 2006 v polské Poznani a bylo to tak i před pár dny v Bratislavě.

Výstavu jsme si nemohli nechat ujít ani proto, že úřadujícími světovými vítězi stále ještě byli náš Abax s Hispánkou - Abax navíc světovou jedničkou v plemeni - světových výstav v roce 2007 v Mexiku ani v roce 2008 ve Švédsku se totiž bernští honiči nezúčastnili. Takže vyvstala kardinální otázka: koho do ringu vyslat? Rozhodovali jsme se do poslední chvíle, přihlašovali jsme se teprve ve třetím termínu.

Pokud jde o kluky, bylo to jednoduché: na řadě byl Bandiére, minule skončil druhý, bylo na čase s tím něco udělat. S Hispánkou byla potíž: na podzim bylo plánováno krytí a v době uzávěrek zdaleka nebylo jasno. Konečný verdikt zněl: vsadíme na jednu kartu, pojede Bandiére.

V době odjezdu nastaly komplikace (jak jinak), ale na překvapení jsme zvyklí; vše se zvládlo díky Jarušce operativně vyřešit, takže v předvečer našeho výstavního dne se obě části Bandiérova týmu šťastně sešly v hotelu v Břeclavi a ráno se vyrazilo směr Bratislava. Z různých internetových diskusí na téma světová výstava jsme byli lehce znervóznělí co do očekávání organizačních problémů, ale vše šlo jako po másle (a to jsme nepropadli panice a neobjednávali žádné parkovací karty). Spolehli jsme se na to, že Bratislava pro nás není docela neznámým městem a podařilo se nám skutečně zaparkovat pár kroků od vchodu.

Zprvu nás zarazilo, že vystavujeme venku. Pod střechou, ale venku. Je pravda, že jmenovitě já jsem podcenila oblečení (v předvečer výstavy jsme do pozdních nočních hodin seděli v hotelu na terase v tričku), ale nepršelo na nás, to bylo hlavní. Z hlediska psů to nebylo řešení nejhorší, obecně panovaly obavy z nemocí, hlavně z psincového kašle, a venku přece jen není pro bacily tak příznivé prostředí. Navíc Jaruška myslela skutečně na všechno a měla pro našeho borce přikrývku.

Když jsme se na místě rozhlédli a zjistili tu bohatou konkurenci, měli jsme radost, že se naše krásné plemeno tak pěkně etabluje a zároveň jsme byli zatraceně zvědaví, jak to všechno dopadne. Naším rozhodčím byl pan Luis Catalan M.C. z Portugalska, kterého jsme již v minulosti potkali v Německu v Best in Show, ale jak je s ním v kruhu, to jsme nevěděli. Ostatně o důkladnosti jeho posouzení svědčí výmluvně fakt, že měl přiděleno 71 psů, které posuzoval o dost déle než jeho kolega v sousedním kruhu, jenž jich posoudil 96.

Pan rozhodčí byl důkladný, to se musí nechat. Zabýval se proporcemi, měřil poměry, zvažoval. Neváhal zadat VD v případě, kdy ve třídě nebylo konkurence. Náš šampion nastupoval do kruhu jako osmý v pořadí. Byl perfektní a rozhodně nepodcenil důležitost samotného předvedení. Je pravda, že stejně jako Abaxe jej příroda obdařila bezchybným pohybovým aparátem a v pohybu vždy přesvědčí.

Dosáhnout na světové prvenství znamenalo pro Bandiéra zvítězit ve třídě šampionů, získat CACIB určený pro psa a konečně poměřit se s dalšími světovými vítězi. Naše volba se ukázala správnou – Bandierovo vítězství bylo přesvědčivé, žádné úmorné dodatečné běhání před definitivním verdiktem. V závěrečných soutěžích jsme si již nijak nepolepšili. BOG posuzoval francouzský rozhodčí pan Jacques Ringuet Medard, jenž nás docela zklamal; ne proto, že nás neposlal na bednu, o tom v takové konkurenci nemá cenu snít, ale výběrem plemen, která vybral do užšího výběru a z nichž vzešla trojice nejlepších 1. beagle, 2. petit basset griffon vendeen a 3. anglický basset. Že nepovolal žádného ze zúčastněných vysokonohých honičů, mezi nimiž byla i plemena francouzská, nás zaskočilo. C´est la vie…

Na Bandiéra se přijeli podívat příznivci švýcarských honičů z Rakouska a byli potěšeni jeho úspěchem. Na výstavě jsme také měli možnost se osobně pozdravit s naší pravidelnou čtenářkou a majitelkou první představitelky plemene bernský honič na Slovensku, která nás přišla se svou dcerkou podpořit a udělala nám ohromnou radost. 

Úrovní výstavy jsme byli příjemně překvapeni - ceny ve stáncích nebyly vymknuté z kloubů, nikde jsme potupně nečekali a ani po stránce hygieny nebylo významně nač si stěžovat, rozhodně nic nebylo horší než jinde (a máme s čím srovnávat, absolvovali jsme na sedmdesát výstav ve slušné řadě evropských států). Zkrátka, jak jsme řekli i do mikrofonu Slovenského rozhlasu, když jsme byli osloveni v rámci ankety: „Nic nepříjemného jsme nepotkali, ale je pravda, že máte-li úspěch, je všechno hned veselejší.“

Podle údajů pořadatelů šlo o „The Biggest World Dog Show in FCI History“ a my jsme se jí rádi zúčastnili a neméně rádi zdobíme její výsledkovou listinu; všem, kteří přispěli k naší spokojenosti, moc děkujeme! 

Z Bratislavy jsme se vraceli do Břeclavi, nejprve jsme nechali vítěze jeho rozjímání na pokoji (zůstal tam ochotně, měl pro sebe celou postel). Na večeři jsme se nezdrželi dlouho, jen jsme dobře pojedli, „bouchli“ jsme šampaňské a připravili jsme našemu hrdinovi dne ochutnávku do polystyrenového boxíku na odnášení pokrmů z restaurace (ochutnal od všeho, ani nedutal a nenechal nic). Chvíli jsme ještě poseděli na pokoji, popovídali, a ráno Bandiére s Jaruškou vyrazil na Šumavu a my do Pardubic do hotelu pro naše miláčky, abychom jim zvěstovali novinky. Paní Járová si na nikoho nemusela stěžovat a nezakázala našim psům do svého zařízení přístup, takže všechno proběhlo náramně na všech frontách, paráda.

A náš milý Bandiére posílá blahopřání všem svým kolegům světovým vítězům, jakož i všem ostatním, kterým se v Bratislavě také zadařilo podle jejich očekávání, haf.

11. října 2009 Radana Menšíková

« En arrière