Bernský týdeník

---

Velká evropská klubová úrodička

02.06.2013

02.06.2013

Polská klubová výstava

Ania nás pozvala, aby se Bodie zúčastnil klubové výstavy honičů v Polsku. A protože to toho dne nebyla jediná výstava, Bodie měl opravdu šťastný den: ovšem co do počasí byly výstavy v Poznani Antonínku zážitkem opravdu hrozným. Škoda, protože areál je pro pořádání výstav tohoto typu fakt skvělý. Od rána lilo jako z konve, foukal nepříjemný vítr, většina psů se třásla zimou. Kolem výstavních kruhů vyrostl les stanů, byla chvíle, kdy jeden z nich letěl vzduchem. Počasí se zkrátka vyřádilo a ukázalo nám, co v květnu také dokáže.

Bodie byl zpočátku na všechno zvědavý a pořád se potloukal kolem stanu. Nakonec ale stejně jako většina psů vzal zavděk raději střechou nad hlavou a přemístil se k nám; museli jsme mu ovšem zřídit pozorovatelnu. Aby vydržel ležet na suchém pelíšku, nesměl váznout přísun laskomin. Po jeho prvním vystoupení ve výstavním kruhu jsme si šli odpočinout do auta a podle zadýchaných skel, dělal to tak skoro každý.

Nutno říci, že oba naši rozhodčí byli pánové nesmírně trpěliví a přátelští, ač díky šustění pršiplášťů a kapucím naraženým hluboko do čela Bodie zprvu žádnou přehnanou důvěrou zrovna nepřekypoval. S panem Leszkem Salomonem se ale nakonec spřátelil tak, že pan rozhodčí jej osobně pozval na výstavu do  Rybniku, která se bude konat začátkem října.

Bodie má splněn další juniorský šampionát, ale o příslušný certifikát musíme teprve zažádat. Vysloužil si také titul Mlodieźowy zwyciezca Klubu, z čehož se velmi radovala jeho maminka Berna. S tou jsme se bohužel na výstavě nepotkali, jak bylo původně plánováno, ale to je jiný příběh, o tom se dočtete více na stránkách chovatelské stanice Cervarius.

E x p e d i c e  A i g l é  2 0 1 3  aneb klubová výstava v zemi původu švýcarských honičů

Ve Švýcarsku jsme byli na klubové výstavě před třemi lety, od té doby jsme se chystali, ale vždycky do toho něco přišlo, až letos... Přihlásili jsme Bijou a křest ohněm prodělal její synek Elf. Ten dorazil do místa určení o dva dny dříve než my a tak nás stačil varovat: Leysin, kde se nachází náš hotel La Tour d´Aï, je horským střediskem a padá tam sníh. Navštívíte-li Elfovy stránky, uvidíte krásnou sérii fotografií, nááááádhera!

Tak zpátky k výstavě: přihlášeno bylo rovných sto švýcarských honičů, jeden honič malý modrý gaskoňský a devět bassetů. Slušná sestavička, co? Veterinární přejímka nás nepřekvapila, to jsme už znali; každý vystavovaný pes napochodoval na vyvýšenou rampu a proběhla podrobná kontrola jeho  zdravotního stavu včetně identifikace mikročipu.

Vystavovalo se v šesti kruzích, v našem případě posuzoval jiný rozhodčí psy a jiný feny; "naše" kluky jsem tedy propásla, ale měla jsem radost z jejich výsledků. Zajímavé bylo, že v každém kruhu se mluvilo jinou řečí, u fen německy, u psů francouzsky, tak je to i s výstavními posudky.

Všichni junioři dostali velmi dobrou, Elf byl mezi nimi jednička (pro ilustraci: z dvanácti přihlášených psů jich pouhá polovina odešla s výbornou a ti všichni byli z "vyšších" výstavních tříd; ve Švýcarsku asi nejsou slova "velmi dobrý" považována za málem neslušná). Své prvenství si Elf  zasloužil mezi třemi konkurenty. Panu rozhodčímu a zvláště pak pomocné paní rozhodčí se nesmírně líbil, shledali jej typickým představitelem plemene,  jehož vývoj je na správné cestě. Podle posudku má všechno, jak má být, jen ještě trochu dotáhnout osvalení a mohl by mít  "ein bisschen" protáhlejší čenichovou partii, tak uvidíme, až z něj bude hotový pes.

Czardas získal prvenství ve třídě pracovní, ve které se utkali čtyři psi; v soutěži o nejlepšího psa (soutěžili vítězové jednotlivých tříd) skončil na druhém místě. Vlastně stejně na tom byla Bijou, jako vítězka třídy šampionů postoupila do soutěže o nejlepší fenu barevné variety a skončila druhá.

Co pro mne osobně bylo nejzajímavější, že Bijou má po třech letech od jiného rozhodčího vlastně stejné hodnocení, a to včetně výstavního  posudku a "bodů" mínus (viele Punkte). Pan rozhodčí hodnotil nahlas, všechno majitelům vysvětlil a co se týče Bijou, byl jeho závěr jednoznačný: k mínusovým bodům se rozhodl nepřihlížet, protože jako celek je fena excellentní a velký plusový bod má za "sehr gute Wesen". Opět se potvrdilo, že ve Švýcarsku jsou cenění nikoliv masivní představitelé plemene, ale psi lehčí, kteří jsou mezi aplskými velikány jako ryby ve vodě.

Všechna tři naše želízka v ohni dopadla tedy výtečně. Společně jsme si připili výborným bílým vínem, které možná pocházelo z vinic, které byly všude kolem. Těšili jsme se na odpolední soutěže, které tak málo připomínají to, co se děje v závěrečných kruzích na jiných výstavách. Milým překvapením pro nás bylo shledání s vystavovatelkou chovatelské skupiny nízkonohých bernských honičů z Francie, se kterou se známe ze Saarbrückenu 2012.

Opravdu rádi jsme se potkali se švýcarskými přáteli; neviděli jsme se sice se všemi našimi odchovanci, kteří ve Švýcarsku žijí, Boucliér a  Carriére na výstavu nedorazili, ale s jejich majiteli jsme se pozdravili a byli jsme ujištěni o jejich spokojenosti ... co si přát víc? Doufáme, že PŘÍŠTĚ tentokrát bude dříve, než za tři roky. A závěrem ze srdce děkujeme za prezentaci malému statečnému Elfovi, který se zalíbil nejen ve výstavním kruhu, ale také několika chovatelům, včetně zavedeného pana Brumany (Resega Nuova).

 

« En arrière