Bernská smečka

Po čtvrt roce

19.12.2004

Kalinka a Hispánka

19.12.2004

Kalinka

19.12.2004

Hispánka

19.12.2004

Abax, Hispánka a Cali

19.12.2004

Hispánka a Abax

19.12.2004

Abax, Cali a Hispánka

Naše smečka má zvláště vyvinutý smysl pro solidaritu: nevím proč, ale při procházce jsou ve střehu, jestli někdo nejeví o ně zájem až nežádoucí (s Abaxem a Kalinkou za zády se Hispánka vždy dere dopředu připravená to každému nandat). Zlatíčko Hispany je legrace pozorovat, hlavně venku. Pokud je sama, s její sebedůvěrou to tak horké není, pozná se, že ve smečce tou nejmladší. Její hluboký, "hrůzný" štěkot, kterým se tohle roztomilé štěňátko snaží zapůsobit na kolemjdoucí, bývá terčem úsměvných poznámek.

Kalinka měla nedávno výstaní premiéru, líbila se, ale nezpychla. Poku jde o potyčky, zdá se, že štafetu přebírá Hispánka. Je sice stále stejný mazlík (v tom je hodně dobrá), ale hřeší na svou dobrou pověst. Už nedává tak bedlivý pozor, aby nebyla přistižena při nepravostech a jak Kalinu, tak Abaxe soustavně pokouší.

Dřív, byla-li smečka chvíli sama doma, holky zůstávaly pro jistotu ve výstavních klecích (paradoxně spíš proto, aby si neublížily, než aby něco nezničily). V rámci nácviku slušného chování v kennelce holky po ranní vycházce chodily do klecí a dostávaly pochoutky, aby si zvykly, jak se "pobyt za mřížemi" vyplatí. S tím jsem samozřejmě přestala v okamžiku, kdy jsme je i v naší nepřítomnosti přestali zavírat. Stalo se totiž, že hodná Hispánka nějak podlehla dojmu, že to, jak Kalinka huláká,  je správné a holky spolu působily takový kravál, že jsme nechtěli být v domě populární za každou cenu. Po ranní vycházce ovšem Kalinka dál fofrovala do své klece a významně po mně pokukovala; dnes je mi to úplně jasné, ale chvíli mi to nedocházelo - přirozeně, šlo o tu botičku z buvolí kůže (Cali si oddechla, když jsem se konečně dovtípila). Nakonec se z toho stal domácí rituál.

Pokud jde o materiální škody, kupodivu nejsou velké, v tom je výhoda více štěňat, okusují se vzájemně. Holky si libovaly v krádežích pantoflí (Hispánku to vlastně ještě nepřešlo), máme je celé krajkované, ale nosit se dají. Dost nelibě jsem nesla destrukci ramínek u  ne zrovna levného kousku prádla, které před časem Cali ukořistila v koupelně (velká škoda, že jsem ji nestačila "při práci" vyfotit). Samozřejmě, že prádlo roztříděné k praní je mimořádně lákavé, zejména punčocháče (holky mají velký smysl pro hodnoty: po těch levných sáhnou jen v případě velké nouze). Jako v každé domácnosti se u nás čas od času něco hledá; v takovém případě  vždy trnu hrůzou, zdali to psi nespolkli. Často věnujeme nebetyčné úsilí hledání takových pitomostí, jako jsou třeba  vyměnitelné knoflíky z ložního prádla.

Podtrženo a sečteno: někdy (zpravidla) je to s nimi k nevydržení  a nejraději bych je roztrhla, a někdy jsme na ně náležitě pyšní: to když se jim povede něco zvlášť chytrého, což bývá přirozeně lumpárna. A když propleteni v klubko (konečně) usnou, chodíme se nad ně rozněžňovat, ale to všichni znáte.

Radana Menšíková 19.12. 2004