Bernská smečka

Smečka se rozrůstá

11.06.2007

Kalinka s rodinkou

11.06.2007

Kalinka s rodinkou

11.06.2007

Kalinka s rodinkou

11.06.2007

Kalinka s rodinkou

11.06.2007

Kalinka s rodinkou

11.06.2007

Kalinka s rodinkou

Načteno jsem měla, z několika skvělých publikací; největší radost mi udělal náš pan doktor Beránek, který mi pár dní před porodem poslal "Průvodce psí reprodukcí" manželů Kvapilových, veterinárních lékařů - je vybavena perfektními fotografiemi, zkrátka porod v přímém přenosu. Vřele doporučuji. Poslední den před porodem jsme s Kalinkou trávily v porodnici, na procházky jsme raději chodily jen po zahradě. Večer jsme se spolu uložily do prostorné porodní bedny. V noci si Cali vyžádala ještě jednu vycházku (bála jsem se, abychom si z ní snad nepřinesly štěňátko).

Po čtvrté ráno mne vzbudilo, že Cali kutí něco s mojí dekou; ublinkla si a čistila to. Deku jsem odhodila, Cali chtěla ještě jednou ven, zadřepla hned u dveří a hned mazala zpátky. Usadila jsem se v porodní bedně a koncentrovala jsem se na to, co nás čeká. Kalinka seděla vedla mne a připadalo mi, že je kolem ní vlhko. Zaostřila jsem  a ona olizovala štěňátko, prvního kluka! Hned jsem si vzpomněla na slova paní Tiché, jak často první štěňátko své průkopnictví zaplatí životem a byla jsem nadšená, že náš chlapeček byl tak šikovný. Přivolala jsem muže, měl připravené tabulky a obrysy štěňátek k vyplnění zbarvení (správný úředník má ve spise pořádek), Kalinka už měla práci s holčičkou a prvorozený kluk hodně nahlas protestoval, když jsem ho otírala plenou, dral se do života překotně a nahlas. Třetí štěňátko bylo opět kluk (uvěřila jsem, že to bude na přeskáčku) a hnedle bylo zřejmé, proč mu to nejde tak snadno: byl o 150 gramů těžší než předchozí holčička, která měla druhé pořadí i co do váhy. Kluk dostal pracovní název "Obr". Napřeskáčku skončilo, šel jeden kluk za druhým. Ten poslední si dal pěkně načas, už jsme konzultovali s panem doktorem (dal mu čas do deseti, pokud nebude na světě, měli jsme přijet). Kluk to stihl taktak, ale my jsme stejně na kliniku jeli, protože chování Kalinky naznačovalo, že porod je u konce, přestože podle ultrazvuku mělo být štěňátek ne šest, nýbrž sedm.

Děti jsme Kalince přendali do vystlaného malého prádelního košíku, maminka sama ležela s hlavou uvnitř a miminka pořád přendavala a organizovala podle svého; moc šetrná se nám nejevila, raději jsme ji nepouštěli z očí. Cesta k autu nebyla jednoduchá, košík jsme musela nést tak, aby Kalinka z něj nemusela vyndat hlavu. Problém nastal, když muž chtěl Cali zvednout do auta druhými dveřmi, než jsem nastoupila já se štěňátky. Poradili jsme si i s tím, Cali se uklidnila až s hlavou v košíku, celou cestu děti přendavala. Ukázalo se, že porod opravdu skončil šesti štěňátky a cestou zpátky jsem byla klidnější. Bylo vedro, štěňátka se vztekala tak, že nebylo slyšet slovo.

Hned po příjezdu jsme začali u Kalinky držet služby, při střídání jsme si podávali hlášení, kdo pil z kterého struku, koho je třeba přistrčit a tak. To trvalo tři dny, pak už byla situace natolik konsolidovaná, že jsme chodili rodinku v kratičkých intervalech kontrolovat. Začíná se projevovat, kdo je dravý a ještě dravější (nemáme žádná mouchysněztesimě, jsou to potomci Kalinky), u zadních struků je trvalý nával a štěňata se u nich přestrkují. Ještěže Cali už zanechala své přepéče, protože miminka tak urputně olizovala i během sání, že je tak nejednou nešetrně odstavila. Je právě pokročilá noční hodina, za rodinkou jsem byla asi milionkrát a obětavá Kalinka neměla ani jednou oko zamhouřené. Tímto se novopečené mamince omlouvám: neuměla jsem si totiž představit, že by se takové tornádo dokázalo transformovat v něžnou a milující matku.

Radana Menšíková, 11.6. 2007