Bernské povídání

Dokumenty klubů

27.05.2009

Čím začít 

Nápadu předložit členské základně klubu ke schválení nový předpis, který pro příště stanoví určitá pravidla (nebo je mění) vždy něco předchází: může to být nová úprava daná předpisem  tzv. vyšší právní síly (obecně závazného právního předpisu, dokumentu ČMKU apod.), ale také určitá potřeba, kterou přinese život. Řekněme si na rovinu, že se můžeme setkat také s případy, kdy hraje svou roli i „válcování konkurence“ či snaha ukázat pracovitost funkcionářů klubu; v těchto případech je ovšem hlavně na členské základně, aby takové pokusy „nepustila do hry“ a přiměla svou zpravidla mlčící většinu k přemýšlení.

Základní podnět pak najde vyjádření v analýze (nelekejme se toho slova),  před započetím vlastní práce si totiž musíme stručně:

• popsat nynější situaci
• provést rozbor stavu, který přestal vyhovovat (předpisům či faktickým potřebám),
• stanovit nezbytnost regulace (event. jejího rozšíření) a
• navrhnout příslušné věcné řešení (které by mělo na provedené hodnocení přímo navazovat).
  

Pokud jsme se poprali s analýzou, můžeme se pustit do vlastní práce. Mějme vždy na paměti základní pravidlo: struktura dokumentu musí být přehledná, jeho formulace jednoznačné, text srozumitelný a samozřejmě jazykově i stylisticky bez chyb, záleží totiž na každém slově (bez přehánění). Platí také, že v témže předpisu se neupravují věci různorodé, které spolu bezprostředně nesouvisejí.

Členění dokumentu

Je lhostejné, jak budeme nazývat základní body dokumentu (články, paragrafy), ale musíme  dodržet pravidlo, že každá jednotlivá věc má svůj vlastní bod (není možné, aby každá věta jednoho bodu upravovala něco jiného, např. v jednom odstavci stanov se popíše vše o vnitřní organizaci klubu od A do Z ). Přednost se dává krátkým bodům (paragrafům, článkům).

Z hlediska přehlednosti se jednotlivé pasáže předpisu opatřují nadpisy, orientaci to velmi zjednoduší. Nadpis má být co možná stručný, ale zároveň musí být výstižný a zahrnovat vše, co příslušná část  upravuje (pod nadpisem „Jednání výboru klubu“ bychom neměli najít pravidla pro jednání revizního orgánu klubu, apod.). Nadpisy mohou mít jak jednotlivé body, tak ucelené úseky předpisu, vždy podle potřeby.

Terminologie

Při tvorbě předpisu musíme především respektovat  všeobecně uznaný význam slov; terminologie užitá v návrhu musí být také v naprostém souladu s terminologií používanou v navazujících a souvisejících dokumentech (např. v regulích ČMKU) a předpis musí být co do terminologie jednotný (zvláště pokud autor návrhu čerpá inspiraci v několika podobných dokumentech, terminologie se mu může tříštit: jednou se mluví o „kartě“, příště o „formuláři“, přičemž se myslí totéž).

Zkratkám se vyhýbáme (výjimku mohou tvořit zkratky notoricky známé – Kč, ČSN, v kynologii i ČMKU atd.), cizí slova užíváme jen pokud je nelze nahradit vhodným pojmem českým; v textu zásadně užíváme oznamovacího způsobu přítomného času, zpravidla čísla jednotného.

Úprava vztahů upravených předpisem vyšší právní síly

Pokud určité vztahy upravuje např. dokument ČMKU (popř. zákon), jsou dvě možnosti: buďto nemáme určitou možnost věc upravit odchylně anebo ji máme. V prvním případě není co řešit: platí pro nás předpis vyšší právní síly, tečka.

Ve druhém případě se omezíme se na oblast, kterou potřebujeme (a zároveň smíme) upravit odchylně, a přikročíme k tomu opravdu jen tehdy, je-li to nutné, nikoli za každou cenu  proto, že máme takovou příležitost. Věřme, že vyšší kynologický orgán (event. zákonodárce) nazírá na problém z vyššího patra a může brát v úvahu i souvislosti, které my si zcela neuvědomíme; nejsme-li si svým návrhem jisti, můžeme věc s vyšším kynologickým orgánem konzultovat, jistě nám poradu neodmítne. 

Pokud nabudeme přesvědčení, že odlišná úprava nutná je, připravíme si řádné zdůvodnění (nikoli něco ve smyslu, že jsme to někde četli a připadalo nám to docela šikovné).

Rozhodně nebudeme reguli vyšší právní síly do svého předpisu opisovat, nýbrž se omezíme na konstatování, že příslušná oblast je upravena tím a tím předpisem; odůvodnění, že chceme mít problematiku popsánu „pěkně pohromadě“ z hlediska požadavků normotvorby rozhodně neobstojí. 

Vznikne-li skutečně potřeba mít celou úpravu „pod jednou střechou“ , má vedení klubu možnost zpracovat pro své členy text na způsob kuchařky, kde každý potřebné informace nalezne, přičemž takový text nepodléhá schválení nejvyšším orgánem klubu a může být kdykoli přizpůsoben požadavkům praxe (lze operativně reagovat na případné nejasnosti atd.).

Tzv. novela

Někdy může být skutečným kamenem úrazu změna či doplnění předpisu; k tomu přikročíme v případě, má-li dojít k několika změnám (doplňkům). Pokud je třeba původní předpis zásadně přepracovat, je jednodušší připravit kompletní novou úpravu.

Zvolíme-li novelizaci, dbáme striktně těchto pravidel:

• přípustná je jen novela přímá (nebudeme se pouštět do složité definice, vysvětlíme si to na příkladu: stanovy, tzn. základní předpis, obsahují výčet orgánů klubu; pokud by se později se přijímal  zápisní řád, ve kterém figuruje nový orgán – např. chovatelská komise, musí se napřed tento orgán doplnit do stanov, jinak by zápisní řád  nepřímo novelizoval stanovy),
• je několik možností:  určité ustanovení se bez  náhrady ruší, ustanovení se nahrazuje novým zněním, anebo se nové ustanovení doplňuje,
• u každé změny musí být zřejmá její účinnost - tzn. od kdy platí změněné či doplněné znění; nelze tedy po přijetí změn zveřejnit pouze kompletní text předpisu po zapracování změny s tím, že vše platí teprve od data přijetí novely (s tím souvisí požadavek, že vždy musí být naprosto zřejmé, jaká úprava v té které chvíli platila!).
  

Co do předpisu rozhodně nepatří 

Pokud jde o vlastní obsah předpisu, vyvarujeme se především mnohomluvných nepřehledných textů, v nichž se jen těžko hledá vlastní pravidlo. Je-li to opravdu nezbytné, samostatnými návody a instruktážemi můžeme předpis doplnit později, když jej v odhlasované podobě publikujeme. Ona totiž snaha o úpravu určitého postupu do maximálních podrobností nejenže podceňuje schopnosti adresáta předpisu, ale působí často kontraproduktivně (práci mu spíše komplikuje, protože se v záplavě textu ztrácí).

Na co dát pozor

V některých případech zkrátka nezáleží na tom, jakou úpravu bychom si přáli, určitým požadavkům musíme vyhovět; mezi takové věci patří zejména:

• zákaz diskriminace (může jít např. v poslední době tolik diskutované postavení chovatelů – „nečlenů“ chovatelských klubů),
• zákaz rozhodování ve vlastní věci (např. člen bonitační komise je z principu vyloučen z rozhodování o svém zvířeti, velmi diskutabilní pak je jeho rozhodování o vlastním odchovu),
• prevence střetu zájmů (nezáleží na tom, zdali funkcionář určité vazby jako střet zájmů vnímá, stačí, že možnost takového střetu objektivně existuje),
• nepřípustnost retroaktivity (zpětná účinnost předpisu),
• maximální omezení zbytečného obtěžování těch, kdo podle předpisu mají postupovat (vždy se zamyslíme nad skutečnou nezbytností každého potvrzení, dokladu apod. – často jde jen o formalitu a sílu zvyku),
• logika věci (např. proč by se při bonitaci měly předkládat výstavní posudky – bonitující mají sami umět zaujmout stanovisko, apod.).
  

Odůvodnění

Úspěch nezáleží jen na kvalitním zpracování návrhu, předkladatel musí umět své návrhy vždy dobře odůvodnit, tzn. dokázat vyjádřit účel, který předpisem sleduje (ke změnám se má přistupovat pouze tehdy,  je-li to nezbytné).  Nepůsobí přesvědčivě, pokud se na otázku, co vedení klubu vlastně vedlo k příslušnému návrhu, rozhostí ticho. Vůbec nejvhodnější varianta je, když předkladatel k vlastnímu návrhu předpisu připojí (kvalitně zpracovanou) analýzu, o které jsme se zmínili v úvodu. 

Diskuse

Samotnému schválení předpisu předchází diskuse a úprava textu podle připomínek členů klubu; po zapracování změn si musíme opakovaně důkladně předpis celý, slovo od slova,  přečíst. Může se totiž stát, že určitou změnu (třeba nepatrnou) musíme zohlednit na více místech návrhu.

Členům klubů se jistě vyplatí si před hlasováním návrh předpisu pořádně prostudovat, promyslet ve všech souvislostech a v případě, že něčemu nerozumějí anebo se jim navržené řešení nezdá z nejlepších, před samotným hlasováním se k věci vyjádřit. Mějme na paměti, že zpracovatel návrhu odvedl kus práce a vždycky se může stát, že mu něco unikne. V tomto ohledu za stav a úroveň svých předpisů odpovídá celá členská základna klubu a  je škoda, když někdo v pravou chvíli mlčí a později nahlas kritizuje.

Závěrem

Toto naše vodítko nemusí být nutně určeno jen těm, které právě čeká práce na novém dokumentu - někoho může napadnout si příslušné klubové předpisy přečíst z hlediska požadavků platných pro normotvorbu; i kdyby to posloužilo jen tak, že si obnovíme znalost klubových regulí, může to mít něco do sebe…

 

V květnu 2009 napsala Radana Menšíková

Článek "První pomoc pro tvůrce klubových dokumentů" vyšel v časopise Pes přítel člověka č. 7/2009 (str. 62).