Bernské povídání

Kupírování

26.02.2010

Před závorkou

Povšimněme si jedné zajímavosti: v případě ochrany zvířat proti týrání zákon poskytuje ochranu někomu, kdo sám o sobě není schopen se svého práva dovolat, to za něj musíme učinit my, lidé… Že (a proč) je zvíře z právního hlediska věcí, tomu byl  věnován samostatný článek v č. 2/2009 tohoto časopisu. Podobně jako věc je zvíře předmětem vlastnického práva a tak tomu je odnepaměti, zvíře bylo vždy považováno za majetek; jde ovšem o majetek svého druhu, který podléhá zvláštnímu režimu danému především zákonem na ochranu zvířat proti týrání.

Zákon na ochranu zvířat proti týrání

Základní principy, z nichž  tento zákon (tzn. zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů) vychází, jsou vtěleny do jeho preambule („preambulus“ je latinsky úvodní, předcházející), kde čteme: „Zvířata jsou stejně jako člověk živými tvory, schopnými na různém stupni pociťovat bolest a utrpení, a zasluhují si proto pozornost, péči a ochranu ze strany člověka.“  

Hlavním účelem zákona je zvířata chránit před týráním, poškozováním jejich zdraví a před usmrcením bez důvodu. Zvířetem je zde míněn každý živý obratlovec vyjma člověka.

Zákon dělí zvířata do čtyř základních právních kategorií (zvířata pokusná, hospodářská, v zájmovém chovu a volně žijící); nás zajímají zvířata v zájmovém chovu, která požívají poměrně silné právní ochrany. 

Zákon vyjmenovává, co všechno je za týrání zvířat považováno a kupírování uší (tím se rozumí „kosmetický zákrok na obou stranách hlavy zvířete, v jehož důsledku dochází v podobném tvaru ke ztrátě ušního boltce a tím i ke změně vzhledu zvířete“) v tomto výčtu zastoupeno je.

Co je týráním zvířat

Za týrání je (mimo jiné – výčet v zákoně je opravdu dlouhý – obsahuje bezmála celou abecedu) považováno provádět nedovolenou změnu výkonu nebo vzhledu zvířete (§ 4 odst. 1 písm. g)); zákonodárce měl na mysli např. změny výkonu v souvislosti s dostihy koní či psů, změny vzhledu jako kupírování uší, ničení hlasivek a používání jiných prostředků k omezení hlasitých projevů zvířat, a také amputaci zubů, drápů, žláz jedových či pachových z důvodů nikoli zdravotních.

Pro úplnost: je-li zacházení se zvířetem, které zákon jinak považuje za týrání, spojeno s naléhavou potřebou záchrany života zvířat či lidí v naléhavých situacích záchranných prací podle zvláštních právních předpisů, anebo je-li takové zacházení prováděno podle schváleného projektu pokusů, o týrání nejde.

Propagace týrání zvířat

Vystavování, předvádění či jiná demonstrace zvířete, na němž byl proveden zakázaný zákrok uvedený ve shora citovaném ustanovení, je pak považován za propagaci týrání zvířat; vedle toho je propagací týrání zvířat také zveřejnění popisu anebo vyobrazení, které k zakázaným úpravám vzhledu zvířete navádí (není-li uvedeno v doprovodné informaci, popř. to jinak nevyplývá, že jde o činnosti zákonem zakázané). Jak týrání  zvířat, tak propagace týrání zvířat, jsou postižitelné; jde o přestupek na úseku ochrany zvířat proti týrání.

Kupírování uší ze zdravotních důvodů

Podle znaleckého posudku zpracovaného na toto téma (autor Prof. MVDr. Jaroslav Konrád, Dr.Sc.) kupírování uší ze zdravotních důvodů prakticky neexistuje, „kupírování není opodstatněným zákrokem při léčení zánětu zevního zvukovodu“ a „není známo, že by byla kupírována ta plemena psů, u kterých to chovatelský řád nikdy nevyžadoval a přitom dokonce patří mezi plemena nejčastěji zevní otitidou postižená (pudli, španělé), ale naopak plemena, která problematikou uší trpí nejméně, jako dobrman, boxer, knírači a další“. 

Zdůvodnění, se kterým se lze poměrně často setkat, a sice že kupírování uší psa bylo provedeno ze zdravotních důvodů, a jeho účelem rozhodně nebylo měnit tvar ušního boltce, je s ohledem na výše uvedené považováno za neopodstatněné.

Ze zdravotních důvodů může dojít na základě rozhodnutí veterinárního lékaře k ošetření ušního boltce psa, včetně částečné amputace (ta ovšem nesmí podobně měnit tvar boltců na obou stranách hlavy). 

Výjimky nejsou povoleny

Výjimky ze zákazu veřejných vystoupení psů s kupírovanýma ušima nejsou povoleny, ani v případě, že jde o import psa, jemuž byl zákrok proveden ve státě, kde podobný zákaz neplatí. Vzhledem k tomu, že kupírování uší je u nás zakázáno již od roku 1992, je více než nepravděpodobné, že by mohli být předmětem vystavování či jiných veřejných vystoupení psi, kterým byl zákrok proveden dříve, než zákaz začal platit.

Všichni víme, že diskuse o tom, zda kupírování uší je či není týráním zvířat,  možná léty poněkud ztratily na intenzitě, ale rozhodně neutichly. Navrhuji každému, kdo se zákonodárcem v této věci nesouhlasí, aby se nejprve podobnému zákroku podvolil, a teprve pak zaujal k problému stanovisko. 

Zpět k dotazu

Dotaz se netýkal ani tak psů, kteří se různých akcí přímo zúčastní, vystupují na nich apod., jako spíše psů, kteří jsou pouhými návštěvníky. 

Ptá-li se čtenář, co se nesmí, můžeme shrnout:

• nepovolené jsou zákroky na uších, kdy na obou stranách hlavy zvířete dojde v podobném tvaru ke ztrátě ušního boltce (tzn. chybí zde tkáň) a ke změně vzhledu zvířete,
• zvířata s kupírovanýma ušima se nesmějí vystavovat a účastnit se na veřejných vystoupeních a svodech,
• nepovolené je zveřejňovat návody nebo vyobrazení, které navádí k úpravám vzhledu zvířete;
  

to vše platí ze zákona, bez výjimky, a za porušení hrozí právní postih.

Nad tento rámec   m ů ž e   pořadatel zakázat na akci i pouhý vstup psům s kupírovanýma ušima, tj. psům, kteří nemají vystupovat, nýbrž pouze doprovázejí návštěvníky. Vzhledem k tomu, že kupírování uší psů je zákonem zakázáno, je dokonce zařazeno do kategorie týrání zvířat a je právně postižitelné, je takové počínání pořadatelů naprosto správné.

Když ovšem pořadatelé tento zákaz vydají (mějme na paměti, že „legální“ kupírování uší neexistuje již osmnáct let!), a  my na takové akci psy s kupírovanýma ušima přesto potkáme, je jejich počínání pouhým prázdným gestem, které si mohli odpustit. Pravidla mají totiž význam jedině tenkrát, když se dodržují.

 

21. února 2010 napsala JUDr. Radana Menšíková

Článek "Kupírování a co mu brání" vyšel v časopise Pes přítel člověka č. 4/2010 (str. 66).