Přes den byste těžko hledali hodnější a roztomilejší štěňata; hrají si, jedí kaši, pijí mlíčko od maminky, spinkají krásně poskládáni a je těžké se od nich odtrhnout, dokonalá televize. Ale v noci! Krátce po půlnoci se ti malí výtržníci začnou s křikem aktivovat: dostanou kaši a maminka je přistavena s mlíčkem. Všichni se nakrmí, začnou si hrát, ale to je okamžitě omrzí a znovu nastává křik. Těžko odhadnout, co je k tomu vede, ale k vydržení s nimi není. Jednoho po druhém chovám a uklidněného vracím, a tak pořád dokola. Dnes vyváděli skoro do rána, takže už se mi ani nepodařilo zamhouřit oka.

Nastal ten pravý čas přestěhovat štěňátka do ohrádky, v porodnici přestává být bezpečno. Prckové ochutnali pobyt mimo a snaží se ze všech sil nekontrolovaně odcházet, kdy se jim zachce. Jelikož kolem dokola je "bidýlko", bylo by jen otázkou času jej použít jako žebříku a vypadnout ven.

Už jsem se zmiňovala o tom, že štěňata vážíme v plátěné tašce zavěšené na hák digitální rybářské váhy. Jde o normální nákupní tašku, poměrně hlubokou, avšak mrštná štěňátka by z ní dokázala vyskočit. Jak jsem se tak snažila přečíst display, najednou na mne vykoukla Brittova (male I) hlavička a chlapeček se snažil ve šplhu po tašce pokračovat; docela jsem se lekla, to mi věřte.

Dnešní noc stála zato: ačkoliv Hispánka stále ještě krmí děti z vlastních zásob, již nějaký ten den přikrmujeme. Dosud jsem v noci míchala kašičku jednou, kolem třetí hodiny. Minulou noc jsem v porodnici zaznamenala první vzrušení hned po půlnoci; nepřestávalo to, tak byla kaše. V půl čtvrté totéž, očekávala jsem tudíž vlídné zacházení alespoň ráno, ale nic takového. Umíchala jsem double porci, a ono se po ní jen zaprášilo, ani na Hispánku nezbylo!

Dnešní den proběhl ve znamení velkého fotografování, které nám dalo zabrat. Zájemci o štěňátka, kteří se k nám nedostanou za účelem osobního výběru, čekali na obrázky, podle kterých si své budoucí kamarády vyberou. Někteří dovedové docela spolupracovali, s některými ovšem byla veliká potíž, ale je to za námi!