Štěňátka nám dospěla do stadia bernských miniatur, dnes už pozná úplně každý, ke kterému plemeni patří. Začínají baštit z misky poměrně kultivovaně, ale nic je nenutí si bříška pořádně naplnit, protože mamina má ještě mlíčko a to je přece jen to nejlepší na světě. Ještě se nám u žádných štěňat nestalo, že by prcky zaujaly granulky víc než kašička, ale u téhle partičky to tak funguje. Vtipné je, že Bijou, která normálně o granule okem nezavadí (natož aby je jedla), netrpělivě přešlapuje u mantinelu, co po štěňatech zbyde, a misku po nich vyluxuje, že bych ji snad ani nemusela mýt.

Naši prckové rostou a vyvíjejí se přímo před očima. Ještě předevčírem to byli boubelatí cvalíci s chůzí batolat, najednou jsou samá ruka, samá noha a pohybují se docela s jistotou. Vždycky se někdo probudí a snaží se dostat na nohy i sourozence. Štěkání střídá vrčení, všechny jejich hlasové projevy jsou tak sladké a roztomilé, že se vždycky běžím podívat, kdo to je tentokrát. Bijou už dochází za štěňaty jen za účelem jejich nakrmení, jinak má svůj vlastní program (ležení v křesle a pozorování štěňat, popřípadě zevlování v kuchyni). Je vidět, že se jí zatraceně stýská po smečce, hlavně po Kandě, která na tom není o mnoho lépe.

Ze všech typů psích pelíšků jsem si nejvíc oblíbila praktické plastové skořepiny pro jejich jednoduchou údržbu. Naše milá štěňátka dostala právě jeden úplně nový takový pelíšek. Jejich zvědavost byla převeliká, neustále někdo do pelíšku nastupoval a z něj vystupoval, občas některý netrpělivý doveda nečekal, až se uvolní vstup, a zdolával vyšší boční stranu; následoval kotrmelec, jak jinak. Ovšem maminka Bijou není spokojena s velikostí tohoto odpočinkového zařízení - ten předchozí, (vyřazený pro nevzhledně okousaný okraj), má totiž  rozměry, které jí umožňovaly se do něj pohodlně složit a před smečkou malých otesánků poměrně bezpečně ukrýt své mléčné hospodářství ve chvíli, kdy neměla náladu na tu věčnou strkanici u dudlíků. Tento nový, ač oficiálně jde o tutéž velikost, je o něco menší, a takový komfort jí neposkytuje...

Naše milá štěňátka se konečně seznámila s jinou baštou, než je báječné maminčino mlíčko. O jídle bych ještě nemluvila, to by bylo poněkud přehnané, ale ochutnali všichni. Maminka Bijou je starostlivě pozorovala za mantinelem a když bylo zřejmé, že dětičky s miskou skončily, byla povolána ku pomoci. Než jsem si přinesla žíňku a vodu, abych ty dovedy podrobila očistě a upravila je do původního stavu, stihla Bijunka nejen vyčistit misku od zbytku kašičky dočista, ale zapracovala i na štěňatech, takže jsem pomalu neměla co na nich omývat. Tak uvidíme, jakpak nám to půjde dnes...

Odčervení téhle naší partičky proběhlo jako procházka růžovým sadem. Vždycky jsem podržela jedno štěňátko v náručí papulkou vzhůru a muž mu do ní po částech aplikoval jeho dávku červeného sirupu. Mrňousek pracoval jazýčkem, to jak se usilovně snažil rozhodnout, zdali jde o chuť libou či nelibou, a považte - ve všech případech za a) bylo správně! Ano, takhle jednoduché to bylo: žádné prskání, zmítání, naříkání, mytí červených štěňat, odhánění maminky Bijou a její uklidňování, že je to v pořádku, opravdu těm prckům nijak neubližujeme. Zkrátka jsou to kluci a holky do nepohody! A jak to vypadalo po první ochutnávce něčeho jiného, než je maminčino mlíčko, to už vidíte na fotografii...