Tak jsme se dostali do skluzu, už ani aktuality nestíháme včas. Konečně to vyšlo a přijela nás navštívit naše paní fotografka. Prckové byli rozdovádění a nebyla to jednoduchá práce. Co má paměť sahá (a tahle paní fotografka sem jezdí už pět let), takový pytel blech se ještě nefotil. Nikdo nedokázal poseděl ani okamžik, největší zábava byla tahat a okusovat pozadí (Zak ho dokonce počůral). Při jednotlivém focení každý zlobil, ale jakmile byl vrácen do ohrádky a na plac šel kolega, to bylo nářku! Největší spokojenost panovala s volnou zábavou, to jim šlo báječně!

Máme doma veselo. Kalinka hárá. Kluci jsou jako utržení ze řetězu, pořád někde něco řeší. Prckové se chovají bohorovně, moc dobře vědí, že se jich to netýká, ale všímají si. Kalinka najednou chodí do jiného výběhu, navíc má trasu kolem jejich ohrádky. Zvenčí se ozývá víc štěkání, maminka Bijou dává pozor, aby se Cali o štěňata nezajímala příliš (tu to ani nenapadne, taková drobotina přece ani nestojí za pozornost). To ale všechno legrace proti tomu, když uprostřed noci některý z kluků začne tesknit, jediný, kdo se nevzbudí, jsou zpravidla štěňátka, jinak máme po spaní.

Prckové vyžadují čím dál víc času a přirozeně mají přednost před úplně vším. Dnešní slunné odpoledne jsme využili k dalším lekcím "štěně poznává okolí", tentokrát jsme se krátce podívali ven. V tomto ohledu jsem opatrná možná až moc, ale mám k tomu své důvody. Kdysi jsem měla fenku baseta, dala jsem na rady jedné chovatelky, vzala ji ven ještě před kompletní vakcinací a nevyplatilo se mi to. Naše štěňátka se ničemu nedivila, zkoumala zodpovědně každé stéblo a nevěděla, kam se vydat dřív. Doma pak partička napřed schůzovala a pak se podívala misce na dno. Zak měl ze všeho krásně běhací sny.

Štěňátka už zvládla přechod na jinou baštu než tu od maminky. Nebylo to až tak jednoduché, návyk na mléko byl velmi silný a hlavně maminka byla vždycky po ruce. Bijou je ráda, že si trochu odpočine, zoubky dětiček jí už dávají pořádně zabrat. Přestože miska nebývá dočista vyluxovaná, váhové přírůstky prcků jsou v pořádku. Zak je na hranici čtyř kilogramů! Tento týden nás čeká očkování a čipování, tak uvidíme, jací jsou ti naši prckové hrdinové :).

Hry naší partičky nabývají na intenzitě a razanci. Druhé ošetření proti vnitřním parazitům už také nebylo žádnou procházkou kvetoucí zahradou. Všichni prskali, bránili se a kroutili se při tom jako háďata. Moje prsty žalovaly na ostré štěněcí zoubky. Několika zvlášť zarytým bojovníkům jsme museli zvýšit dávku, aby skutečně spolkli předepsané množství, a nemyslete si, že naše půvabné princezny byly nějakou výjimkou. Za co ale štěňátka zaslouží velkolu jedničku, je noční klid. Spinkají jako andílci - takže radost až do rána!