Ve Finsku je léto minulostí a začala lovecká sezóna, velká radost Oivy. Pustil se do lovu pěkně s plnou parádou, už má za sebou dvojnásobný úspěch v lovu zajíců. Rekreační sídlo Oivovy rodiny se nachází v oblasti, kde se lovu maximálně daří a Oiva je tam velice šťastný.  Letos Oiva nejezdil na výstavy, protože jeho rodina se věnovala jiným aktivitám, což ovšem Oiva spíše uvítal; předvádění ve výstavním kruhu totiž nepovažuje za nejlépe strávený čas. Zdravíme Sonju, Tera i Oivu a moc děkujeme za zprávy!

Deset let zalitých sluncem, které do našeho života vnesl Abax od Vrchlického potoka, skončilo. Abax v pátek přešel přes duhový most. Odešel ve věku třinácti let a tří měsíců... Děkujeme přátelům, kteří tyto těžké chvíle prožívají s námi, hlavně paní Březinové, Abaxově chovatelce, jejíž vděčná slova nám moc pomáhají. Abaxe nám budou navždy připomínat jeho potomci, deset synů, devět dcer a zatím šestatřicet vnoučat.

O víkendu se v hotelu Pod Zvičinou konala akce, která nás přilákala. V rámci letošního festivalu hotel pro návštěvníky připravil připomínku děl významného režiséra, který je spojen s naším krajem. Program byl pestrý a nezahrnoval zdaleka jen ukázky filmů. My jsme se s holkami a s Bodiem vešli už jen ke stolu, kde měly děti výtvarnou dílnu. Holky ale spíš kontrolovaly, co si kdo nese k snědku, a Bodie v davu pořád vyhlížel pejsky, kterých se sešlo také dost. Oblečení ve stylu 19. století nebylo podmínkou, ale všem, kdo sáhli do truhly po babičce a něco tam vybrali, to moooooc slušelo!

Někdo téhle nejkrásnější české přehradě říká Tešnov, někdo Les Království, vyberte si. Bodie se nějak pořád nemohl rozhodnout, kterou parťačku si s sebou na výlet vybere, tak nakonec šla Kanda i Bijou. Pochvalovali jsme si, že jsme vyrazili dost brzy ráno, nemuseli jsme se se třemi psy na poměrně úzkém chodníku vyhýbat davům turistů. Teprve když jsme se vydali na zpáteční cestu, přistál na parkovišti německý autobus a na přehradě začalo být hodně těsno.

Na neděli jsme si s Bodiem naplánovali výlet. Vyrazili jsme hned po ránu a to bylo moc fajn. Od nás se jde celou cestu lesem, což Bodieho baví nejvíc. To bylo všude vůní! Co chvíli se někde opozdil, protože našel úžasný klacek, vybíral si ovšem samé klády, takže je zase brzy opouštěl. Zjistili jsme, že na Kateřině pořád ještě chovají velblouda (loni jsme ho totiž nikde neviděli), ale Bodie o nějaké bližší seznámení rozhodně neprojevoval zájem. Cestou domů už sám neomylně poznal, kudy máme jít, a dovedl nás právě včas na lehký letní oběd, po kterém jsme mazali do psí školy.