Elf je stále v tréninku a vede si moc pěkně. Všimněte si, jak vzorně předvádí cvik odložení na žebříku! Dvě Elfovy kamarádky, bicolorky Angie a Ashley, jsou sestřičky a jsou to vnučky naší Hispánky. Divíte se, že jsou hnědobílé? Milá Czari našla zalíbení ve švýcarském honiči švyckého zbarvení a všechna její štěňátka se vyvedla po tatínkovi. No co, štěňata jsou to zdravá a hezká, Ashley i Angie se mají parádně a to je pro ně přece to nejdůležitější. Pokud se vám líbí, ještě je jedna treperenda k mání! Ale kam jsme se to od Elfa dostali? Zdravíme našeho dovedu, děkujeme za zprávy a za fotky a jsme na tak šikovného kluka moooooc hrdí!

O víkendu jsme si nemohli nechat ujít akce spojené s filmovým festivalem, který v naší provinční metropoli pořádal nadační fond Dobromysl. Nás zlákal závěr sezóny Veteran car clubu tradičně nazvaný "Než vypustíme vodu z chladiče".  Drželi jsme palce hlavně automobilům z kategorie výroby do roku 1945, kterých se na startu sešlo přes dvacet, a bylo na co koukat! Jakmile startovní čáru opustil poslední veterán, před Hankovým domem se sešli folkoví muzikanti, aby zpříjemnili posluchačům slunečné odpoledne. Kanda s Bodiem sice nevydrželi až do konce, ale vzhledem k sušenému masíčku, které se postupně stěhovalo z mojí ledvinky do jejich papulek, byli s programem navýsost spokojení.

Vypravili jsme se po čase si prohlédnout hrad Pecku, přezdívaný Perla Podkrkonoší; kvůli nádherným výhledům na Krkonoše a Zvičinu je právě jasný podzimní den k takové návštěvě zvlášť vhodný. Naštěstí na hradě zrovna neprobíhala žádná oficiální akce, takže návštěvníků jsme potkávali tak akorát. Naše družné holčičky se rády nechávaly hladit a obdivovat, přičemž mezi sebou soutěžily o pozornost kolemjdoucích. Milá paní pravila na adresu Kandy: "Ty jsi taková hladící?" Její manžel podotkl: "Když jsme se blížili, vypadala spíš jako tažná", a bylo to opravdu trefné. Bodie si zase oblíbil rozhlížení po okolí, v jednu chvíli se rozhodl podívat ven a málem proskočil oknem. To ve mně hrklo, krve by se ve mně nedořezal; od té chvíle byl Bodie zvlášť střežen a chodil hoooooodně nakrátko. Ulevilo se mi teprve, když se naše malé smíšené družstvo dostalo do bezpečí auta.

Původně jsme se vypravili do Josefova na koníčky, ale začal tam být nově uplatňován zákaz vstupu psů. Mrzelo nás to jen chvilku, už dlouho se chystáme do Železničního muzea Jaroměř, což je hned vedle. Narychlo jsme změnili plán. Pro expozici starých strojů je využita přes sto let stará výtopna parních lokomotiv. Nejstarší exponát je z roku 1873! O každé lokomotivě si přečtete nejen základní technické údaje, ale také kde jezdila, jak dlouho se vyráběla apod. K radosti dětí i jejich tatínků do nablýskaných krasavců lze nastupovat a všechno si vlastnoručně osahat. Bodie a Bijou neměli pojem z toho, že kolem sebe vidí něco výjimečného, ale chovali se nanejvýš způsobně a nic jsme si kvůli nim nemuseli odepřít. Nakonec jsme šli psům ukázat dnešní vláčky, muzeum je samozřejmě v sousedství nádraží. Přijíždějící a odjíždějící vlak Bodieho naprosto fascinoval, Bijou se dívala spíš jen aby neurazila, je to zkrátka pravá holčička...

Po Maďarském kynologickém svazu přidělil tento nadějný titul Bodiemu také Zwiazek kynologiczny w Polsce, včera mu certifikát přivezla Ania z Varšavy. A protože všichni víme, že není šampiona bez VD, tak rozhodčí paní Věra Dvořáková hned nato posoudila ve výstavním kruhu na klubové výstavě v Litomyšli Bodieho jako velmi dobrého. Ten se ale ani trochu netrápil, titul Klubový vítěz mladých totiž už má z Polska, získal ho před prázdninami v Poznani. Druhá Bodieho majitelka Ania si pochvalovala, jak se pěkně prezentoval, a my jí děkujeme za jeho předvedení!