Z Finska jsme dostali úplně čerstvé fotografie a zprávy, jak si Oiva a Hamied užili dnešní sváteční den. Oba vyrazili na lov hned ráno a několik hodin pronásledovali zajíce. Naběhali toho hodně a byli šťastní, unavení a vyhladovělí. Doma je čekala báječná slavnostní bašta - losí pečeně. Pochutnali si a odebrali se k odpočinku na pohovku. Jedenáctiletý Oiva je ve výtečné kondici, má trošku prošedivělé líce, jinak je pořád jako mladík. Z toho se velmi radujeme a děkujeme Sonje a Terovi, že se kluci u nich na severu mají tak báječně! Sestra Candy posílá bráškovi srdečný pozdrav z Podkrkonoší!

Tuhle hlášku všichni známe ze Slavností sněženek, jen pokračování by se  dnes netýkalo vos, ale covidu. A to si uvědomuji, že náš život na vesnici se asi změnil oproti jiným poměrně minimálně. Byli jsme zvyklí nakupovat jednou týdně, to se změnilo na jednou měsíčně. Chleba máme pořád čerstvý, pečeme ho každé čtyři dny. Vitamíny si nakládáme ve velkém, kvašená zelenina je prý to nejzdravější, co může být. Pohybu máme dost, do lesa se psy můžeme. Společenský život jsme samozřejmě zanechali v Praze (a neschází nám), ale návštěvy našich kamarádů s pejsky už vyhlížíme, bez těch je smutno přesmutno i Fanynce...

Napadl nám sníh a ne každý člen smečky je nadšen. Funny by běhala venku pořád, ať už v lese nebo kolem domu, Candy a Bijou jdou na zahradu jen z donucení, ovšem procházka, to je jiná, tam se hrnou ochotně. Zbytek jednou tak, podruhé tak, podle nálady. Jsme poměrně oblíbení mezi srnkami, chodí si k nám na zahradu na jablíčka. Nějak nebyl čas a jablka, co spadala ze stromu. pod ním zůstala. Srnky si to pamatují, sníh odhrábnou a mají hostinu. Chodí zpravidla nad ránem a vždycky je někdo vidí z okna, většinou Meira, pověstná svým nic moc libozvučným hlasem. Hned dává najevo nelibost, neb bez jejího výslovného souhlasu (ten neuděluje často) by se nemělo dít nic, kam jen oko milé Meirinky dohlédne. S touhle výraznou osobností si užijeme legrace...

Cométte Syrinx Bohemia 3.10.2004 - 3.1.2021

Včera jsme se rozloučili s naší kamarádkou Kometkou. Díky Kometce jsme získali přátelství s Igorem, jedno z těch pevných a pravých. Kometka byla nesmírně milovaná a měla ve své rodině báječný život. Jak šel čas, sem tam se objevil nějaký ten neduh a život rodiny se vždycky přizpůsobil. Neexistovala dovolená bez Kometky, a že rodina je sportovně založená? Nevadí, jakmile to pro Kometku začalo být trochu  náročné, měla k dispozici kočárek, aby si odpočinula. Budou nám scházet zprávy o téhle báječné holce, která rozdala tolik lásky. Opustila náš svět v Igorově náručí a pomalu a tiše odešla za Duhový most, kde už nikoho nic nebolí... Myslíme na ty, které opustila a asi poprvé je tak zarmoutila. Odpočívej v pokoji, ušatá krásko, žila jsi pod šťastnou hvězdou a vážila sis toho. Budeš nám chybět.

Jakmile přijde nějaká fotka od Ellis, vždycky mi připadá, že to je celá maminka Meira. Je to přesně ten Meiřin kukuč a postoj. Tentokrát se mi moc líbilo, jak pozoruje zdobení vánočního stromku, skoro se zdá, že to měla na starosti jako hlavní revizorka. Ellisko, děkujeme za pozdrav, pozdravuj svou milou rodinu, mějte se krásně a hodně zdraví přejeme!